Sice jde o rok starou zkušenost, ale vzhledem k tomu, že pravidla pro návrat z ciziny jsou podobná jako vloni, můžete jít do sebe, stejně jako David 😉.
Je tomu právě rok, kdy u nás vypukla první vlna korona krize. Vše v Evropě vypuklo během 14 dní, kdy jsem s kamarády zrovna brázdil kopce Španělska. Izolováni od médií jsme situaci brali na lehkou váhu, dokud Španělé nevyhlásili nouzový stav, nezavřeli všechny pláže, restaurace a ulice nebyly plné policistů. To už jsme zaregistrovali, že se opravdu něco děje, a začali jsme se obávat, jak se dostaneme domů. Dle médií měly být uzavřené hranice.
Cesta domů proběhla bez větších komplikací, jen na německo-českých hranicích nám změřili teplotu. Po návratu nás čekala povinná 14denní karanténa nařízená státem. Co dělat 14 dní zavření v domě, když přijedete roztrénovaní ze soustředění? Všechno 😃.
Začalo to jednoduchým cvičením, ale velké množství volného času rozvíjelo naši fantazii. Z jednoduchých cviků se začaly stávat složitější. Samozřejmě nám také chybělo i kolo. Naštěstí měl Pavel doma válce. Živě si vzpomínám, jak jsem na ně poprvé postavil své kolo. Nikdy před tím jsem na nich nejel, a když jsem se poprvé pokusil rozjet, byl jsem opravdu překvapený. Bylo to úplně něco jiného, než na co jsem byl doposud zvyklý, a udržet se na nich, nebyla vůbec žádná sranda. Trvalo mi asi 10 minut, než jsem se sám bez problému rozjel a udržel rovnováhu. Pak už to začalo jít z kopce.
Prvních pár dní na nich probíhal standartní trénink, ale pak už to začala být nuda. Začal jsem pouštět ruce, zkoušel jsem se rozjíždět bez opření a naskakovat na válce ze země. To mě na chvíli zabavilo, ale co dál? Když už jsem tohle všechno uměl, byl asi 10. den karantény a při běžném cvičení jsem skákal přes švihadlo. „Proč to nezkusit i na válcích s kolem?“ „OK“ a šel jsem to zkusit. Při prvních pár pokusech se mi namotalo švihadlo do kliky. Nebylo to nic příjemného, ale vždy se mi podařilo nějak rozumně z kola vystoupit. Po pár dalších pokusech jsem vychytal ten správný moment přeskoku i záběru a ejhle, ono to šlo. Měl jsem z toho velkou radost.
Něco podobného se mi stalo hned druhý den, když jsem zkoušel žonglovat s tenisáky na balanční podložce jako cvičení rovnováhy a koordinace pohybu. „Proč nezkusit žonglovat na kole?“ „OK“. Samozřejmě jsem to musel hned vyzkoušet. Ze začátku nebylo vůbec jednoduché udržet se na válcích a u toho chytat lítající míčky. Ne jednou mi přední kolo vyjelo z válců nebo jsem nechytil míček a měl jsem dost namále, abych neskončil s odřeninou. Nakonec to ale stejně šlo.
Nedalo mi to a v dnešní době technologií jsem musel vytáhnout mobil a tyhle srandy natočit. Po natočení jsem videa umístil na svůj Instagram (@david.ptak), kde si jich všimla i televize NOVA. Dvě videa (skákání přes švihadlo a žonglování na válcích) odvysílala ve večerních televizních novinách, kde je uvedla půvabná Inna Puhajková jako BORCE NA KONEC.
Z počátku jsem o tom ani nevěděl, protože moc na zprávy nekoukám. Zjistil jsem to, až když mě začali známí bombardovat, že jsem ve zprávách. Díky velkému ohlasu jsem videa (společně v jednom vstupu) dal i na server youtube.com, kde po jednom roce mají bez mála půl miliónu zhlédnutí. Jak se říká: „Všechno zlé je k něčemu dobré.“ Díky koroně a karanténě jsem zjistil, co se všechno člověk během 14 dní dokáže naučit.