Monika Tučková se rozhodla svou parádní disciplínu zakomponovat 🙂 mezi další dvě – plavání a běh. Jak se jí v roli triatlonistky líbilo a dařilo, se dozvíte níže.
… protože neplánované akce, jsou nejlepší akce …
Ještě než se dostanu k tomu hlavnímu, tak pár slov o tom, jak se to všechno vůbec stalo.
Už dlouho jsem si pomýšlela na nějaký XTERRA triatlon a 28.7. se konal jeden tady u nás „za barákem“. Hradecký terénní triatlon vypsaný jako jeden ze závodů českého poháru XTERRA dával na výběr ze dvou variant tratí, Original se vzdálenostmi 0,4 – 19 – 4 nebo Easy 0,15 – 5 – 1,5. Rozhodování nebylo těžké – když už, tak už.
Ve 13:00 zazněla píšťalka a my jsme se vydali na plaveckou část. Nebylo to špatné, jen se bojovalo o každou pozici a kopanců jsem se nedopočítala. V bajkové části jsem pomalu ale jistě předjížděla závodníky, mezi kterými byly i ženy, ale o své pozici jsem neměla absolutně tušení. V běžecké části si zprvu nohy dělaly, co chtěly, ale naštěstí se to srovnalo. V cíli jsem vůbec nevěděla, jaká je má pozice, až pak časomíra ukázala 2. místo v kategorii. Skvělý zážitek, nové zkušenosti a spousta zábavy a bolesti. Takové to bylo. Při odjezdu a loučení mi kamarádka Kat řekla: „Tak ahoj za týden v Prachaticích …“
Přijela jsem domů a hned začala hledat, co že se to v těch Prachaticích vlastně děje. Když na mě vyskočilo Mistrovství Evropy XTERRA, trošku jsem se zarazila. Jako že já, můj druhý závod a rovnou ME? „Holka vrať se na zem,“ říkám si. Nechala jsem to být, ale stejně mi to v podvědomí nedalo spát.
V úterý po Hradeckém poháru jsem přijela domů a znovu se dívám na propozice XTERRA Czech. Chvíle přemýšlení. Rázem klikám na odeslat přihlášku a zaplatit. Oukej, tak jedem na XTERRA European Championchip 2019 – 1,5 km plavání, 35 km bike a 10,5 km běh, to bude PÁRTY!
V pátek odjíždíme směr Prachatice. Do 15:00 je prezentace a pak následuje výklad pravidel a trati. Je na čase obhlídnout běžecké depo, najít si háček, dát nějakou tu véču, ubytovat se a příprava věcí do bagů může začít. Jeden na bike, jeden na běh a případný warm-up. Vše připraveno a sladké sny na den D.
Ráno probíhalo stejně jako před jakýmkoliv závodem. Snídaně, dobalení zbylých věcí a hurá na závod. Nejprve odložit jeden bag do běžeckého depa a pak přesun na Křišťanovický rybník, kde je start a depo pro bike. Odložit kolo, bag a už se jen vyčkávat na start.
Upřímně, když jsem viděla, jak jsou ty bójky v rybníce daleko od sebe, tak se mi zatajil dech. Nemyslela jsem si, že 750 m je taková dálka, a to celé krát 2. Aby toho nebylo málo, 15 minut před startem začalo pršet a slušně se ochladilo. V 11:55 jsme si poslechli českou hymnu a ve 12:00 start kategorie PRO. Následně 12:05 Age-group muži a hned po nich my ženy. Pomalu jdu do vody a připadám si spíš jako holčička, která se jde koupat. Všechny baby okolo mě v neoprenech a já jediná v kombinéze. Zase jsem prý měla výhodu, že jsem se v depu nemusela svlékat. Ale věřte, že ve druhém kole plavání mi byla pěkná zima.
12:08 „písk“ … a jdeme bojovat. 1,5 km plavání zvládám za 32 minut a běžím si do depa pro bike.
Helmu na hlavu, zapnout a pak zbytek. Za povoleným místem naskakuju na kolo a hurá do další disciplíny. Taková pěkná trasa to z počátku byla, a tak dojíždím a předjíždím pár závodníků. Trať se pomalu mění ve slušnou bajkovačku a do toho padá intenzivní déšť. Co vám budu povídat, nic pro mě. Čím víc byla trať promáčená, tím víc mě to přestávalo bavit. Prudké výjezdy, kde jsme kola tlačili, sjezdy, kde bylo občas lepší slézt. Přeci jen jsme měli ještě jednu disciplínu před sebou.
Do depa jsem se doklouzala po 2 hodinách a 13 minutách. Odkládám kolo, beru kecky, pásek s číslem a vydávám se na poslední štaci. Dva běžecké okruhy o délce 5,25 km jsou lepší než jeden velký. Z počátku po asfaltu do kopce, pak v lese do kopce a sem tam i po čtyřech. A dolů to taky bylo zábavné. Zkrátka poctivý terénní běh.
Tahle část byla pro mě asi nejlepší. Nohy makaly a dařilo se mi i pár běžců předběhnout. Naštěstí už nelilo, jen pršelo. Běh dávám za 1 hodinu 5 minut a celkový čas závodu je 3 hodiny 56 minut. Pro mě to znamená 7. místo v kategorii 25–29.
Obrovská zkušenost, spousta nových věcí, zážitků, štěstí, bolesti a morálního posílení. Jedním slovem to bylo super.
Děkuji všem, kteří jste mi drželi palce, fandili a byli se mnou. Teď je na řadě zase pár bajkových závodů.