I když je závodní sezóna 2020 už dávno ukončená, mrkneme, jak vypadala druhá půlka sezóny v podobě nezmara veteránské kategorie Lea Spáčila. K dizpozici máme široké spektrum postřehů, a to nejen z velkých závodů, ale taky z vyložených hnojáků 😃. Třeba mezi nimi i vy najdete tip pro příští rok.
4. 7. Čas-OFF-ka na Šerák <<->> Výsledky
5. 7. Žlebský zubr <<->> Výsledky
6. 7. XCO Beckov <<->> Výsledky
Zatímco se ocelové jádro týmu pralo s délkou a terénem Drásala a je třeba pogratulovat všem ke zdolání této brutality a výsledkům, já jsem se drásal na takovém jakoby etapáku a stačil jsem obsadit celou bednu. V sobotu časovka z Bělé pod Pradědem na Šerák, jedenáct kilometrů za padesát minut hovoří samo za sebe. Začalo to na louce, pokračovalo cestou, pak horší cestou, pak štěrkem, makadamem, kameny a končilo šutry, prokládanými příčnými strouhami ohraničenými kládami pro odvod vody.
V neděli silnice u Čáslavi, Žlebský Zubr. Šedesát dva kiláků, průměr něco málo přes třicet vypovídá o profilu. Moc pěkný závod, na polovině mě urvali ze skupiny v náročném kopci, dojeli jsme to ve dvou, poctivě střídajíc, dojezd do jeden a půl dlouhého nelehkého stoupání jsem zvládl kupodivu lépe a ještě jsem na oko pro diváky zašpurtoval. A na silnici šestý v padesátníkách, celkem dobrý.
V pondělí XC Beckov se mně nepovedl. Defekt při projíždění trati, další v závodě. Zároveň je třeba se podívat pravdě do očí a přiznat jednoznačnou chybu jezdce. Tak tady jsem vyloženě utrpěl třetí flek.
11. 7. Jeřáb 1003 <<->> Výsledky
12. 7. Kavkaz cup Bílovice <<->> Výsledky
V sobotu Šumperský pohár, závod Jeřáb 1003. Název se odvíjí od kopce, včetně kóty, na startu 12 °C, nahoře 8 °C, kopec nebyl v mracích vidět, vytrvalý déšť. Terén tomu odpovídal. Asi sedm kilometrů před cílem jsem musel kvůli technice sesednout a myslel jsem, že už to nedojedu. Vibroval jsem celý tak, že jsem nemohl nasednout na kolo a zaklapnout do pedálů. Ale dokázal jsem to. A proč, protože mně to politicky myslelo. Celkově devátý při silnější konkurenci než dřív, to taky jde. Zlatý MONDRAKER full!!!
V neděli v rámci Kavkaz cupu silniční časovka na třicet kilometrů. Dvě třetiny nahoru, třetina sešup nepřehlednými zatáčkami a serpentinami za plného provozu. Dal jsem do toho všechno, jelo se mi dobře, hlavně to chtělo hlavu. No a zase neskutečný David, na rozšlápnutí, jako minule, šedesát z domu a po závodě zkratkou osmdesát zpět. Tentokrát to měl aspoň po větru. Je to letec 😁.
17. 7. Memoriál Jiřího Leichta <<->> Výsledky
Třídenní cyklistika všeho zaměření přinesla zase zábavu, makačku a výsledky.
V pátek byla v Těchoníně časovka, Memoriál Jiřího Leichta. Byl to závodník, se kterým jsem se potkával na Šumperském poháru, závod pořádají jeho dcery a zeť. Je to v rámci pouti, pěkná pohodová atmosféra. Jede se kolečko na kopec a zpět do vesnice, počítají část na vrchol i sjezd a samozřejmě celkový čas. Já jsem zajel oproti loňsku o celé čtyři vteřiny pomaleji. Ještě tam byl také Tomáš Kulhavý, zajel moc pěkný čas, o málo mu utekla bedna.
18. 7. MTB MARATON AMTECH – JUVACYKLO BUCHLOVICE <<->> Výsledky
Buchlovice, Smraďavka, Leopoldovy lázně
Maraton horských kol. Déšť, bláto, hrabanka, jíl, les rozbitý těžbou… Všechny názvy v příměru sedí: hodně lidí sebou „buchlo“, bahno páchlo kvalitně a cítil jsem se fakt jako ve svých lázních, hlavně po závodě, když jsme se vzájemně ostříkávali hasičskou hadicí.
Tam jsem se pro změnu potkal s Lukášem Matulkou. I na startu jsme stáli blízko sebe, okamžitě mně ale samozřejmě a lehce odjel. O to větší bylo oboustranné překvapení, když jsem jej asi v půli závodu dojel. Asi mu to ale v ten moment přišlo líto, nebo už se se mnou nechtěl bavit, šlápl do toho a udělil mně ještě dvě a půl minuty. Závod jsem dojel dobře a se ctí, naštěstí bylo teplo, takže jsme neprochladli. K tomu jsem v pátek i v sobotu dojel ještě před všemi padesátníky. Na obou závodech to pořadatel řádně zdůraznil, takže jsem měl i namasírované ego. Ne, že bych se z toho kdo ví, co, ale rád musím přiznat, že to rozhodně potěší.
19. 7. Žernovský bajk ROAD <<->> Výsledky
První ročník silničního závodu, čisto, teplo, sucho, asfalt, tolik štěstí naráz v jeden den. Nesnadný, ale moc pěkný závod. Slušná konkurence, nechyběly kopečky, větřík ani serpentýny.
Na silnici mě strašně štve, že málo kdo střídá, ale vyčuránků schovaných v balíku, kteří nakonec odjedou, je dostatek. Já jezdím na férovku, bez ohledu na výsledek. Při příjezdu na prezentaci se mně po sobotě těžko vystupovalo z auta, takže tím spíš jsem jel v nejistotě. Jeli jsme po rychlém roztrhání balíku mimo jiné čtyři ve stejné kategorii. Všichni ve střehu, ale luftovat se, ani za pytel buráků. Tak jsem se rozhodl, že je trošku pocvičím v tepech a kopcích. Drželi se statečně až do posledního desetikilometrového úseku. Tam jsme zůstali čtyři, jednoho jsme ještě sjeli, v mé kategorii jen dva. Druhého jsem náhodou znal, profesor kol, takže tím hůř pro mě. Dojezd do táhlého kopce. Nezbylo než jet doraz, hop, nebo trop. Ještě se mně podařilo, abych si to vylepšil, dvakrát špatně přeřadit, tak jsem to rval na úplný doraz. Podařilo se, konec zabalil, to jsem ale nevěděl, v cíli jsem nemohl popadnout dech jako ještě nikdy. Tady bylo přede mnou sedm padesátníků, ale to je samozřejmé.
Víkend mně vyšel excelentně, tak to byla trochu náplast na osobní neštěstí, které mě minulé pondělí potkalo.
25.7. Mamut Bike <<->> Výsledky
Mamut Přerov
Původně jsem tam už jet nechtěl, mají tam problémy s organizací a značením tratí, ale zjistil jsem, že za tři vítězství mám nárok na sošku mamuta, tak jsem „musel“. Zvolil jsem kratší bikovou trasu a vyšlo to.
Jsem jel ve dvojici a i tak jsme se třikrát, naštěstí jen krátce, ztratili. Nakonec mi odjel, ale přijel jsem třetí v celkovém pořadí, zase jsem vzbudil nehranou pozornost a respekt a to hřeje. A jak je vidět na fotce v cíli, za tým cedím krev.
26. 7. XC Hynčice <<->> Výsledky
XC Hynčice pod Sušinou
Šumperský pohár, Jesenický šnek, Mistrovství ČR neslyšících, Mistrovství Olomouckého kraje
To teda bylo něco. Start po louce do kopce, strmý úsek na lesní pěšinu, která kopírovala sjezdovku, samá zatáčka a kořen, polní cesta, singl k rozhledně, klopenky a skoky dolů, závěr po skoro cestě jako mírně do kopce s různým terénním zpestřením. Nahoru těžko, dolů, pro mě, ještě hůř.
Ale snad jsem to zajel se ctí a světe div se, jsem mistr Olomouckého kraje 🏆.
1. 8. Sádecká pila <<->> Výsledky
Závod na 23 a 45 km, jedno nebo dvě kola. Hodně těžký, ale moc pěkný závod, kategorie na dlouhé jen 50+, na krátké 45+. Jel jsem krátkou a i tak toho bylo dost. Čas 1:16 o tom vypovídá. Ale na bednu jsem to zvládl, takže dobré.
A protože jsme tým, jak se patří, i na dlouhé jsme měli silné želízko, Petra Kubelku. V horku, těžkých výjezdech a v solidní konkurenci perfektně zabojoval a šestým místem v kategorii a jedenáctým celkově udělal super výsledek.
8. 8. KPŽ Hustopeče <<->> Výsledky
Tak jsem to zkusil. Pořád říkám, že už mě nic nepřekvapí, ale vždycky se najde někdo, nebo něco, co to dokáže. Jasný příklad KPŽ Hustopeče. Kopce jako v Tatrách, horko jako v peci, ke konci vyloženě boj o přežití. Už deset minut před startem mě při čekání na náměstí v koridoru tekl pot zpod helmy. Pěkný pohled byl, když jsem ze třetí brázdy viděl záda tří našich orlů, stojících pěkně vedle sebe v prvním chlívku. Musel jsem se zastavit na obou občerstvovačkách, dolívat a polívat. Za závod jsem zkonzumoval přibližně jednou tolik svačin než při podobném jindy a vypil asi tři a půl litru tekutin. Posledních dvacet kilometrů mě chytaly křeče, jaké jsem ještě nikdy nezažil. Tretry utahuji normálně, v závodě jsem je třikrát povoloval. O té rasovině také vypovídá to, že zhruba čtvrtina závodníků nedojela. Hodně defektů a hlavně přehřátí. V otevřeném terénu při 33 stupních to bylo regulérní peklo. V cíli jsem neměl sílu se převléci ani najíst. Ale zvládli jsme to, bohužel, až na Davida, který jel špicu, ale chytil defekt. Škoda, mohl udělat super výsledek. Já jsem se s číslem 151 umístil na 85. fleku, tak se snad příště posunu na startu o chlívek dopředu.
9. 8. Morkovské bajk <<->> Výsledky
V březnu se jezdí Morkovské bajk, je to blízko Kroměříže. Ze známých důvodů byl závod přesunut na srpen. Jel jsem tam protože jsem to měl zaplacené, ale vyloženě se strachem a bolestmi stehenních svalů. Závod ovšem dobře znám, takže jsem věděl, do čeho jdu. Nevěděl. Každý rok trasu zpestřují o různé prvky XC a světe div se, bylo bláto. Jel jsem v klidu, jelo se mně nad očekávání dobře a po loňském 96. fleku celkově, jsem to zvládl na 53.
15. 8. Ruslavská 50 <<->> Výsledky
Rusavská 50, týmový duble. Opět v hojném zastoupení, já a Markéta jsme se zúčastnili moc pěkného maratonu. Na desátém kilometru jsem chytl výmol, ten mě rozhodil, vletěl jsem na šikmo do druhého a letěl jsem jak špinavé prádlo. Podařil se mně opravdu „majstrštyk“, ulomit řídítko. Nastalo dilema, jestli jít pěšky zpět s dlouhým nosem, nebo to zkusit „nějak“ dojet. Ale dalších čtyřicet kiláků v dost těžkém, rozbitém terénu od lesní těžby, žádný med. Lehké převody jsem řadil dlaní, těžké malíčkem, brzdil jsem „nějak“, ulomený karbon mě řezal do dlaně.
Soupeř mně dojel, zjistil stav věci a opřel se do pedálů. Tak jsme se tahali až skoro do konce, musel jsem do toho vložit celé srdce, duši i mozek. Na samý konec byl dlouhý a těžký sjezd, musel jsem hodně pomalu, abych se nerozštípal těsně před koncem, sok hodně dotíral, leč nedotřel. V cíli mě odchytl komentátor na rozhovor do mikrofonu, dost lidí mě obdivovalo, že jsem s tím mohl jet a dojet. Nevyvracel jsem jim to, ale za sebe mně bylo hodně trapně a připadal jsem si spíš jako idiot, který neumí jezdit na kole.
16. 8. Kolem Posázaví <<->> Výsledky
Kolem Posázaví, Ondřejov, silnice
Po podivné sobotě jsem se jel „vyšlápnout“. Původně závod na 90 km upravili pro dospělé nad 60, 70 a holky přes 40 na 64 km. Pojem „Posázaví“ je dost zavádějící. Ne, že by se kolem řeky nejelo, možná i 5 kiláků. Jinak nahoru, dolů, zpestřeno, podle mně, možná i 20 procenty Roubaix. Oddělili nás od dravců na startu, takže jsem si bláhově myslel, že dědíci mají trošku rozumu a pojedou zvolna. Pravý opak byl pravdou. Ortodoxní silničáři, nadržení jak stepní kozel Anatol. Byl jsem tam fakt jak Honzík, kterému scházel ten raneček – dvě makové a tři s povidly. Start do kopce, serpentýny v lese. Vyrazili dva ze stejného týmu, vůbec jsem se nechytal. Tak jsem taky přitlačil na pedál, za mnou další, vezl se, nestřídal.
Jářku, mákni taky, ať je docvaknem, odpočívat můžeš pak. Na sedmém kiláku se to podařilo. Ve čtyřech jsme pěkně střídali a odsýpalo to, ale žádná flákárna. Na dvacátém kilometru v kopci jeden nastoupil a bylo vidět, že to není exhibice ani štěk do tmy. Zmizel hned a nadělil nám přes šest minut. Zůstali jsme tři, střídali na férovku, takže dobrý, ale na bednu moc. Jeden byl párkrát na gumě, ale dokázal si nás vždycky dost rychle docvaknout. Osm kilometrů před cílem se začal vyptávat, kdy už tam budeme, to znám podle sebe, že je to začátek konce. Taky jo. O tři kiláky dál na kopci už tam nebyl. Jeli jsme tedy dál dva. Měl jsem štěstí, že znal trať, takže hlásil odbočky, to pomáhá. Dojezd je na hvězdárnu v Ondřejově. Hlídal si mě pak ostražitě. Říkal jsem si, jen ať mě dovede k cíli, pak se uvidí. A vidělo. Po sobotě jsem na špurta neměl síly ani morál, tak jsem mu to hókl a závěr vypustil. Fakt jsem na to neměl a být třetí o desetinu nebo deset vteřin je fuk. Překvapil mě pořádně až pořadatel u časomíry v cíli, když mi oznámil, že to mají rozdělené na UAC a Příchozí, takže jsem vlastně nedopatřením utrpěl zase první flek. A ještě k tomu mezinárodní závod, třetí na bedně byl Němec. V sobotu v Rusavě jeli Italové a Slováci.
5. 9. Author Šela Marathon <<->> Výsledky
6. 9. Mohelnický 1/2 Marathon <<->> Výsledky
Zase plodný víkend aneb furt to de
V sobotu na Šele bylo nakonec dost teplo a ten závěr do kopce ještě zpestřili oproti minulým sezónám terénem. Dojel jsem to vcelku se ctí, ale měl jsem toho fakt dost.
V neděli ráno při rozjíždění v Mohelnici mě dost bolely nohy, docela jsem znejistěl. Utěšoval jsem se tím, že je to jen padesátka a předloňský čas dvě hoďky. Jenže opět jedna jediná špatně značená pasáž, kde se nezabloudilo jen výjimečně, kolem ohrady pro dobytek. Pořadatel to vysvětlil zcela jasně a logicky. S pasákem byli domluveni, že sundá ohradníky a natáhne značení. Odměnou pro něj za tu dřinu byl litr vína. Jenže ho dostal předem. Takže pět kiláků a zhruba čtvrthodinka jako nedělní bonus. Jelo nás pořád šest, jen jsem měl ideu vydržet co nejdéle a nejdále. V šoku jsem zůstal, když jsem je všechny očesal a dojížděl sám. Zpestření ke konci bylo asi dva kilometry po hrázi, posečená tráva, drny. Lehký převod, točil jsem jak Jolanda, funěl, jako když jde svině z bukvic. Morál udělal taky svoje.
