O letošní Silesii už jsme jednou psali. Radimovi ale (naprosto právem) připadalo, že si tento závod zaslouží mnohem víc než jenom stručný přehled. Díky tomu si můžeme přečíst, jak vypadá takový víkend v podání elitního závodníka.
Jednou z novinek pro letošní sezónu bylo začlenění závodu Silesia bike marathon Opava do Českého poháru XCM. Vzhledem k mým letošním maratonským závodním ambicím jsem se rozhodl závodu zúčastnit. Mimo jiné mě také lákalo absolvovat úplně nový závod v neznámém prostředí. Vzdálenost Opavy od místa bydliště, bezmála 400 km, si jasně řekla o to pojmout celou akci s dostatečnou časovou rezervou pro aklimatizaci a alespoň částečným seznámením se s terénem.
Zajistil jsem si proto ubytování ve vesnici poblíž Opavy od čtvrtka do neděle. Ve čtvrtek ráno jsem vyrazil směr Opava s cílem příjezdu po poledni, což se nakonec díky slabému provozu podařilo. Po vybalení, lehkém obědě a krátkém odpočinku jsem vyjel na obhlídku tratě a místního terénu. Nevím, proč jsem si předem v hlavě spojil moravskou krajinu s rovinami a maximálně tu a tam nějakým brdkem. Jak jsem zanedlouho zjistil, byla to evidentně mylná představa. Vlastně tomu naznačovaly i avizované parametry závodu 90 km / 2 200 m. Trať se mi od začátku moc líbila. Byla celkově rychlá s kratšími, ale o to prudšími výjezdy a nepříliš náročnými sjezdy. V podstatě zde bylo téměř úplné sucho, ovšem po vydatném dešti z kraje týdne tu zbylo pár hodně blátivých míst. Jako bonus téměř z každého pole vytékaly přes cesty potůčky hnoje. Místní zemědělci zde evidentně byli uprostřed „hnojícího období“.
Pátek, den před závodem, jsem pojal značně odpočinkově. Ráno kratší cvičení + snídaně, dopoledne 1,5 h roztočení nohou na kole po silnici. Do terénu už jsem se po včerejšku nepouštěl, bláta bylo dost! Před obědem pak ještě stretching + odstranění zbytků hnoje z kola ze včerejší obhlídky trasy. Po obědě relax s nožkami nahoře 😁. K večeru jsem se vydal autem na prezentaci vyzvednout startovní číslo a vyzvědět maximum informací o trati, občerstvovačkách atd. V zázemí závodu jsem se akorát potkal s Kubeláčem a Drejslikem, kteří před chvílí dorazili a právě vyráželi na podvečerní obhlídku trasy. Se znalostí místních „hnojových poměrů“ jsem jim teda moc nezáviděl. Večer pak už jen připnutí startovního čísla na řidítka, mazání řetězu, večeře a hurá na kutě.
Ráno v 6:00 vstávačka (start v 9:00), snídaně, kolo do auta, přiblížení se k zázemí závodu a v 8:00 se vyrážím rozjet. Slavnostní start byl na Horním náměstí v centru Opavy, odkud se jelo za autem cca 4 km k místu cíle, kde proběhl ostrý letmý start. Začátek závodu byl celkem poklidný. V prvním delším kopci se celý peloton již spravedlivě natáhl a nastolené tempo rozřadilo závodníky dle výkonu do jednotlivých skupinek. Já přes horizont prvního kopce doskakuji do 2. skupinky. Za mnou jede ještě Kubeláč, který má ovšem smůlu a v prvním sjezdu chytá defekt. V naší skupince tak jedeme společně se Sebastianem Vlčkem, dalšími dvěma závodníky a jedním Polákem. První dvě hodiny závodu probíhají stylem: mladé pušky jedou bomby ve výjezdech, následovaných vlažným tempem na rovinách. To už je taková zaběhnutá klasika závodů podobného charakteru. Od druhé poloviny závodu vyjíždím na čelo a jedu si svoje tempo kopce/roviny, občas se prostřídáme se Sebastianem, ale jinak už nikdo nemá potřebu nás předjíždět.
Cca 15 km před cílem nás dojíždějí dva závodníci z kratší trasy, což přispěje ke slušnému zvýšení tempa celé skupiny, přeci je nenecháme jen tak jet. Tyto snahy následně způsobují postupné odpadávání závodníků. Poslední kopec jedu od spodu tempo a zůstává za mnou pouze polský závodník, který mi kus před vrcholem stoupání nastupuje. Celkem přes hranu se mi však podaří nástup ustát! Těsně za horizontem na začátku sjezdu Polákovi odskakuji na cca 50–100 m. Posledních cca 7 km (naštěstí po větru) už jedu stále se stejným náskokem šrot až do cíle. V cíli celkově 9. místo + vynikající pocit z podaného výkonu = maximální spokojenost.
Po dojetí klasicky vytočit nohy + regenerák. Následně házím kolo do auta a jedu na otočku do ubytování (rychlé opláchnutí kola, sebe, lehčí jídlo) a honem zase zpět na závodiště na vyhlášení a pozávodní pokec s ostatními členy týmu, jak se komu jelo atd.
Ještě je třeba zmínit počasí, kdy od rána a po celou dobu závodu teplota stoupala notně přes 30 °C. Organizátoři závodu měli evidentně objednané počasí přesně na minutu, neboť se zároveň s vyhlášením poslední ceny v tombole přihnala bouřka a začalo pršet. Excelentní načasování!
Neděli jsem pak pojal regeneračně/cestovně. Po důkladné snídani jsem v rámci vytočení nohou po závodě vyrazil na obhlídku místních zámků (Kravaře, Opava, Raduň). Trasu jsem si naplánoval pouze po cyklostezkách, ale to bych nesměl být na Opavsku uprostřed „hnojícího období“, abych se z kola nevrátil s nějakou tou kapkou hnoje na dresu.
Celý prodloužený víkend jsem si moc užil, a pokud bude v příští sezóně Silesia bike marathon v Opavě zapadat do závodního kalendáře, určitě zase rád pojedu 😊.