Leo Spáčil: Tak už jsem zase v tom závodním šrumecu.
Po značných, vleklých a komplikovaných zdravotních peripetiích, které mě ničily a deptaly od října do února, jsem už myslel, že končím, a to nejen s kolem. Hrůzy jsem přežil a zatím snad i překonal, tak jsem do toho zase šlápnul.
2025
Leden
Winter Race Hradec Králové. Bez nároku na úspěch a výsledek jsem jel sám sebe otestovat. Kvůli tomu jsem se dal na delší, dvoukolový, čtyřicetikilometrový závod. První kolo bídné, druhé o pět minut pomalejší. Kdyby tam byla stařenka s nůší na esce, tak mně to taky natřela. Ale kupodivu jsem nebyl až tak extrémně zbitý, takže bramboru jsem skousl a mazal domů ležet.
V březnu už to šlo po týdnu…
For Bikes Letňany. Žádná hitparáda, kopečky nešly, jak by měly, ale dobrý průměr korunovaný vítězstvím mně dokázal zvednout morálku. Volná vstupenka na Vystec, cen jako pro dospělého, startovné zdarma na Pražskou 50, to byly pěkné bonusy.
Primavera Hrušovany nad Jevišovkou. Placka s celkovým převýšením 200 metrů, silný vítr ze všech stran, úprk po polních a asfaltových cestách s průměrem 29 km/h. Šílenost, kde jelo víc gravelů než horských kol a jen tak byl nárok na bednu. Třetí místo byl úspěch, o který jsem se však musel ve spurtu těžce poprat s kolegou v kategorii.
Morkovské bajk. Zase dvoukolový závod, přizpůsobený víc Šavelům, jenže trochu převýšení, terénu a techniky udělalo svoje. U mě se ukázala moudrost rčení, že nejhorší smrt je z vyděšení. Na startu byl kolega, o pět let mladší, který mě loni dokázal nedopatřením porazit, protože se mi namotal klacek do přehazovačky a zadřela se kladka. Brzy po startu mě najednou předjel dres jeho týmu a poměrně rychle se vzdálil. Sice mě to překvapilo, ale bral jsem to, jako budiž mu přáno. Další překvapení bylo v cíli, když mě konferenciér hlásil jako prvního v kategorii a toho soupeře jsem viděl jet do cíle, až když jsem měl skoro umyté kolo. Před tím to byl jen jeho týmový kolega a já jsem honil dres.
Takže s písní na rtech a mottem: „Co tě nezabije, to tě posílí,“ jedeme dál.
A nechme se pro letošek inspirovat Leovým loňským bohatým programem 🙂 – 2024
Jaro/léto
Květen
Moravská Třebová – Extraliga Masters, Moravský pohár a Cykloman
Jelikož byly vyhlášeny tři závody na jedné trati naráz, odpovídalo to i většímu počtu účastníků. Poháry se jely na 45 km, jedno kolo, ostatní, co se chtěli svézt, jako já, jeli kola dvě. První chyba – pořadatel pustil všechno naráz. Pět kilometrů po startu, v mírném stoupání před pořádným kopcem jsem jel čtyřicítkou a pořád jsem couval. Přede mnou nával. Najednou vidím napravo salto do příkopu a zprava slyším hrozný zvuk lámajícího se karbonu. Chyba druhá – nevešli se na silnici. Stačil jsem dobrzdit a nějak tu hromadu šrotu a polámaných lidí obejít. Zůstalo jich tam asi třicet, nejméně patnáct nedojelo do cíle. Pořadatelé byli u toho. Chyba třetí – čelo odjelo, zezadu se to sjíždělo a rozpojovalo, divný začátek.
Před odbočkou do druhého kola jsem byl s pozdějším vítězem mé kategorie na krátké trati, takže o tom, jak by dopadl spurt, nespekulujmež.
Do druhého kola jsme odbočovali čtyři. Střídali jsme se vcelku spravedlivě, já víc roviny a kopce, sjezdy jsem sotva stíhal. Asi dvacet kilometrů před cílem v dlouhém sjezdu na rozbitém asfaltu náhle přiletěl zezadu soupeř v mé kategorii a hned jel na špici. Trošku jsem znejistěl, ale jak rychle přijel, tak rychle vycouval. Přišel kopec a už tam nebyl. Do kopce jsem odjel sám, ale cíl byl ještě daleko, věděl jsem, že šance na trhák je utopie. Přesto jsem to zkusil. Čtyři kilometry před cílem ve sjezdu jsem je měl na zádech. Začali si nastupovat, ale bylo to brzy. Já jsem byl na gumě, smířený s osudem. Jenže před cílem byl most přes silnici, tak jsem zkusil moment překvapení a vyšlo to. Přespurtoval mě jen jeden. Druhému a třetímu v mé kategorii jsem nadělil přes jedenáct minut, ani nepoděkovali.
Červen
MTB Cyklomaraton Hradec Králové
Pravý maraton, jen po cestách s minimem terénu, hrozně rychlý. Pršelo den před závodem i v noci, takže po půlce jsem musel sundat brýle, protože byly zastříkané i zevnitř. Naštěstí jsem jel ve skupince, protože, jak bývá čím dál častěji zvykem, nějaký dobráček zase odznačil křižovatku. Ale Lukáš Tříska a ještě jeden znalec poměrů nás navedli zpět na trať, takže jsme si zajeli jen čtyři kilometry. Sedm kilometrů před cílem jsme přece jen najeli do rozmočeného a blátivého terénu. Mně se kupodivu podařilo projet nejlépe a dostal jsem se na čelo skupiny. Odtáhl jsem to až do cíle, nakonec mě předjel jen jeden čtyřicátník.
Suchdol nad Odrou – Slezský pohár amatérských cyklistů (SPAC)
Zde byly starty rozděleny v několika kategoriích. Junioři, holky a pak my staří a ještě letitější. Dvě kola, celkem 55 km. Rovina, dva delší a těžší kopce a dlouhé, prudké sjezdy plné zatáček v každém kole. Silničáři jsou legrační v tom, že když nejede jeden, nejede nikdo, když někdo vyrazí, je to jako hon na lišku. Stále brzda, plyn. První kopec se jel vlažně. Jeden soupeř se většinou větral s malým odlepem na čele. V druhém kopci odjížděl, tak jsem si jej docvakl. Nahoře se otočím a byli jsme sami. Říká: „Jak jsi na tom?“ Odpovídám: „Přiměřeně. Chceš jet?“ Kývl, že ano, tak jsem mu ještě vysvětlil, že jedině na férovku a makat. Vyrazili jsme. Patnáct kilometrů z kopce a po rovině dobrý. Ještě před prvním stoupáním přestal střídat a zpomaloval. Řekl jsem mu, že jsem se nehonil proto, aby mě před cílem přejel balík a odjel jsem mu. Dvacet kilometrů sám ve dvou kopcích a jednom sjezdu, nic moc. Zvlášť když ve sjezdu jedu opatrně, hlavně v nepřehledných zatáčkách. Ale nepovolil jsem a vyplatilo se to. Dojel jsem s náskokem jedné a půl minuty na druhého, dvě minuty na třetího, první z padesáti celkově!
MTB Kamenice nad Lipou
Už jsem to dvakrát jel, takže jsem věděl, že z padesáti kilometrů je jich čtyřicet přes kořeny a výmoly. Nyní bylo opět po dlouhých a vydatných deštích, takže o hodně horší. Bylo nás pět. První dělal pořád nástupy, nespolupracoval, až si to vyšperkoval ukázkovým kotoulem do hrabanky v hlubokém lese, když si chtěl nepatrně najet. Pátý se pro změnu jen vezl v zadu. Netrefil stopu a odešel si zakraulovat do asi nejhlubší louže, která na cestě byla. Zbylí tři jsme se dobře doplňovali. Až osm kilometrů před cílem přišlo stoupání na silnici. Chtěl jsem se protáhnout, tak jsem si stoupl s tím, že si mě dojedou nebo na ně nahoře počkám. Jenže nějak nejeli, nebo co, tak už jsem to dodrtil sám. S náskokem před vítězem kategorie 50.
Tour de Boletice – Olšina
Jihočeská amatérská liga (JAL) + Západočeská amatérská liga (ZAL) (společný závod obou seriálů)
I když mám Šumavu trošku z ruky, vzal jsem tento nedělní závod se sobotním mezipřistáním zhruba na půli cesty s MTB v Kamenici nad Lipou. Jelo se ve vojenském prostoru. Většinou pěkné silnice, prokládané hodně rozbitými úseky, dost brutálních dlouhých stoupání s velkým převýšením. Prakticky hned v prvním kopci mi čelo ujelo, ale jak to vždycky bývá, někoho jsme dojeli, někoho odpárali, hlavně nás bylo pořád zhruba osm. Pěkné prostředí, pěkný závod, pěkné druhé místo v kategorii.
Na světě je krásně!
Srpen
MTB Kamenice u Prahy
Moc pěkný závod, o kterém jsem se dozvěděl jen náhodou, když mě oslovil pořadatel. Na padesáti třech kilometrech tři sta metrů asfaltu po startu, jinak les, kořeny, singly, zákruty, nahoru, dolů. Nejel jsem sám, takže jsem se orientoval dobře, což mi vyhovovalo. Ztratil jsem jeden gel a v horku mi došlo pití, což mi nevyhovovalo. V nejtěžším a nejdelším kořenovém sjezdu jsem dal pusu statnému buku, ale ustál jsem to bez zranění a škod na technice. Až později jsem si všimnul, že mi někdo zamknul vidlici a na uvolnění nějak zapomněl. Devatenáctý celkově.
Podzim (POŘÁDEK V HLAVĚ, EKRAZIT V NOHÁCH, větr v pytlu aneb KDYŽ SE DAŘÍ, TAK SE DAŘÍ)
Září
MTB Českopetrovická koolna
Tady pro změnu od startu přes dva kilometry po silnici s osmiprocentním stoupáním. Pak singl přes kořeny. Protivná louka a polní cesta, kde to pořádně tahalo za nohy. Klopenky na polské straně, tři kiláky dolů, tři kiláky nahoru. Najel jsem tam první z pěti, ale musel jsem hned všechny ze slušnosti pustit, abych je nebrzdil. Co jsem ve sjezdu ztratil, zase jsem pak dohonil. Dva vycouvali, tři jsme mazali po mírně svažité široké lesní cestě. Pak zase louka, les nahoru, ze sjezdovky dolů do druhého kola. Tam jsem ostatním odjel a už si jen zvyšoval náskok. Divili jsme se tomu všichni. Ještě jsem stačil předjet další dva a na čtyřicetidevítikilometrové trati jsem dojel celkově desátý.
MTB Mohelnický půlmaratón
Letos poslali na padesát sedm kilometrů i starce. Závod znám, jel jsem jej v různých podmínkách mnohokrát. Na úvod pěkně tvrdý stoupák nad Mírov. Od startu do cíle sólo. Přede mnou se udělala hned díra, zezadu se mě snažili dojet, ale nečekal jsem. Po předchozím závodu jsem jel lehčí převody a v klidu, abych vydržel. Žádné složité technické úseky, ale hodně těžké výjezdy i sjezdy nechyběly. Osmnáctý celkově, dobrý.
ALE HLAVNĚ: VE VŠECH TŘECH ZÁVODECH JSEM SE UMÍSTIL PŘED VÍTĚZEM KATEGORIE 50+, COŽ MI V MÝCH PĚTAŠEDESÁTI DOCELA NAMASÍROVALO EGO.
A JEDEME DÁL!
Pražská 50
Namlsaný z loňského dobrého výsledku i času na této trati, jsem se zase rozhodl jet. Jede se na horském kole po zpevněných cestách i asfaltu, ale trošku toho terénu je tam taky. Čas už tak skvělý nebyl, kvůli počasí a tomu, že jsem zase v závodě několikrát osiřel. Ale jel jsem, co to dalo. Trať není složitá, ale prudké stojky na výkon jsou a tempo se taky držet musí. Takže první v kategorii ze třiašedesáti a padesátý celkově z 1 177 účastníků je dost dobré.
Abych nezahálel, vybral jsem na nedělní odpoledne, zase pro loňský pěkný zážitek, XC v Josefově. Jenže před tím mi ještě padl do oka dopolední závod do vrchu Šlapu na čáru z Horního Maršova do Horní Malé Úpy. Na výběr bylo absolvovat závod na horském nebo silničním kole. Zvolil jsem silnici. Z Prahy jsem se jel vyspat na Pomezky, ráno jsem sjel na rozšlápnutí do Maršova na start. Že bývají na horách kopce, to víme. Dvacet procent mě trošku překvapilo, ale nezaskočilo.
Po vítězném dojetí do cíle jsem bleskově zbaštil guláš, tatranku a čaj a fofrem do Josefova. Přijel jsem sice hodinu před startem, ale příprava a projetí trati mi vyšlo tak, že na start jsem dodrncal pět minut před výstřelem úplně bez šťávy. Trať na mě těžká a složitá. Klikatá, výjezdy, sešupy, výmoly, kořeny, schody apod. V závodě je to ale jiné. Sice z mé strany žádná hitparáda, ale zvládl jsem to se ctí a podařilo se i vítězství.
A další týden zase dvojboj. V sobotu Cyklobraní Valtice. Necelých šedesát km, hodně se letělo, ale i pořádné kopečky, skoro na pěšky se našly. Právě v nich jsem urval konkurenci a s vítězstvím v kategorii a celkově třináctým místem hned za prvním padesátníkem, spokojenost.
V neděli kvůli dřívější nepřízni počasí, přeložená Zlínská 50. To byl jiný záběr. Dost velké převýšení, technická trať, chladno a flákat jsem se rozhodně nepřijel. Celý závod vcelku dobrý, až asi tři kilometry před cílem jsem ztuhnul jako štolverka. Naštěstí bylo pole roztrhané, jeli jsme ve třech. Jednomu jsme ve stoupání odjeli a jeden pak hodně rychle odjel mně. Ten třetí mě ještě před cílem přežehlil, ale dokázal jsem už dojet až na pásku. V kategorii prva, celkově v půli startovního pole, tak zase dobrý.
Takže dres je vidět a reprezentace týmu veleúspěšná, když letos z čtyřiceti čtyř odjetých závodů jsem dokázal zvítězit jednatřicetkrát a pódium se podařilo celkem ve třiceti devíti závodech.
Říjen
Sezónu zakončím v Brně Soběšickou muldou. Pro všeobecné pobavení publika opět krátkou a po ní dlouhou. Jak říká klasik: „Pokud máte příležitost, pochvalte se sami. Nikdo jiný to za vás neudělá.“
A pak mě čekají takové osobní závody. Takový pumptrack, cross country a střihnu si zřejmě i maratonek. Hlavně aby z toho nebyl downhill. A příští rok, pokud Bůh dá, a on dá, je to domluvené, zase v plné zbroji, a ještě lépe a radostněji, hrrr na ně!
TAK AŤ SE DAŘÍ!!!