Kůča sdílí zážitky ze smrtelné kombinace OBR Drásal a MTB Trilogy, kde předvedl fantastické výkony.
Jako již tradičně jsem se v lednu přihlásil na závod OBR Drásal a nijak neřešil, jaké jsou termíny dalších závodů. Když bylo cca měsíc do startu OBRA, začal jsem pokukovat, zda někdo neprodává startovné na Trilogy. Nějak mi po loňském utrpení otrnulo. Už to vypadalo, že z toho nic nebude. Když jsem se dozvěděl, že přihlášený Petr Kubelka letos nejede. Tak jsme se domluvili a v půlce června jsem byl přihlášen. A až poté mi docvaklo, že OBR se jede 29. června a Trilogy startuje 3. července. Tři dny na regeneraci je dost málo.
Ale zpátky k Drásalovi. Závody před OBREM se docela dařily, tak forma vypadala rozumně. Počasí slibovalo slušné teploty (mám raději, když je teplo a nemusím řešit oblečení). Start už tradičně v 5 hodin ráno, takže budík na pohodu na čtvrtou. Snídaně a v klidu na start. Rozjíždění není třeba, na to je dost času na začátku závodu. Plán je nechat eliťáky odjet v prvním kopci a jet si svoje, ideálně ještě s někým. V pelotonu letos chybí Tomáš Kozák, tak směřuji pozornost na Tomáše Jandu. Ale čelo závodu do prvního kopce nezrychluje nebo já jedu nad plán. Ještě na 10. km jedu vedle Jobra (zajímavý pocit). Pak si už vystupuju a pokračuju sám. Teplota stoupá, ale zatím je mi dobře. Postupně dojíždím a předjíždím odpadlíky z čela. Po objetí první části určené jen pro „obry“ mě ve stoupání na Grapy dojíždí čelo A trasy. Čekám smršť závodníků, kteří se kolem mě proženou, ale nic takového se neděje. Trousí se po jednom, po dvou. Nakonec jich je tak kolem dvaceti. Na 90. km mám krizi a dojíždí mě Pavel Ovesný. Jede parádně, ještě přes traily jsem s ním. Pak mi ukazuje záda. Teď už jen sám až do cíle.
Ještě jedna adrenalinová událost způsobená mým špatným barvocitem. Vidím v dálce za sebou zelené číslo dalšího obra. Do cíle cca 5 km. Jedu totální šrot, ale nestačí to a dojíždí mě. Když je vedle mě koukám, že to není zelená, ale červená barva čísla. Do cíle přijíždím vyřízený, ale ve svém dosavadním nejlepším výsledku celkově. Jsem 5. celkově a 3. v kategorii. Poté přichází lehký kolaps z tepla. Studená sprcha a litr vody mě srovná a můžu vyrazit na ubytko.
V neděli v práci regenerace není ideální. Máme výjezdy a v tomhle teple to není ono. V pondělí protočit nohy a v úterý znovu do práce.
Ve středu dopoledne odjíždím směr Teplice nad Metují na nejtěžší etapák u nás (asi nejen u nás). MTB Kupkolo TRILOGY. Prezentace je do oběda, ale můj start do prologu je až 15:58. Dlouhé čekání mi není příjemné. Po nočním dešti vypadá trať v pohodě. Lehce si projíždím některé části tratě. Nevypadá to technicky na nic strašného. Před startem se dozvídám od ostatních, že jsem neviděl to podstatné. Takže to bude na oči a opatrně. Prolog má cca 9 km, techniku dávám se dvěma odšlápnutími. Je to na mě moc krátké a intenzivní. 32. místo celkově a až 6. v kategorii mě řadí do další etapy do hloubi startovního pole (koridor je jen pro prvních 15 amatérů). V noci zase déšť, vydržel až do hodiny před startem.
Start do etapy nazvané The Best of Sudety je tím pádem náročnější a všichni soupeři z věkovky jsou přede mnou. Z loňska si pamatuju, že tohle je nejlehčí etapa nahoru i dolů. Postupně se mi daří dojíždět soupeře. Jen Milana Fajta jsem neviděl. Až do cíle se snažím zahlédnout jeho dres. Po průjezdu cílem mě hlásí na druhém místě za Romanem Šťastným. Tak jsem nakonec Fajta předjel, jen o tom nevím. Happy je pro mě neřešitelný, tak se soustředím na další pořadí. V prvním etapě končím na 20. celkově / 2. v kategorii. Na Happyho ztrácím v součtu asi 14 minut. Na třetího jsem po odečtení ztráty z prologu najel cca 3 minuty. Zítra už z prvního koridoru. V noci zase chčije, i když už ne tolik.
Druhá etapa Kleine Alpen: nejtěžší nahoru a hlavně dolů. Véna ví, jak nás prověřit fyzicky i psychicky. Zkouška těla i materiálu na nejvyšší úrovni. Dnes to naštěstí odnesly jen tretry od chození do kopce i z kopce. Od začátku se snažím jet tempo spíš na pohodu. V prvním delším stoupání mě dojíždí Jirka Zárybnický. To nemám radost. Ke konci kopce v nejprudší části se snažím držet ostřejší tempo. Jirkovi to nechutná. Vzdaluji se mu. Postupně se sjíždíme s Pepou Havlem (jeli jsme spolu v etapách i vloni). Tempem si vyhovujeme. V jednom sjezdu jde přes řidítka do kamenů. Zjišťuji, zda je v pohodě. Vstává a kontroluje kolo, tak jedu dál. Daří se mi předjíždět další závodníky. Do cíle přijíždím na 18./2., ztráta na první místo je 19 minut celkem (už mi neodjel o tolik), na třetího jsem najel v součtu 8 minut. Před poslední etapou ještě není nic rozhodnuté.
Sobota slibuje sucho a teplotu výrazně vyšší než předchozí dny. To mi vyhovuje. Start je na Bišík, startovní kopec ze Sudet. Jedu v klidu a hlídám si kluky z pořadí. Při nájezdu do první techniky se mi daří předjet několik závodníků a odpoutat se od soupeřů v kategorii. V jednom dlouhém stoupání mě v serpentinách pode mnou zdraví Jirka. Není tak daleko, jak bych si přál. Snažím se nezpomalovat. Za občerstvovačkou v lomu ve stoupání před sebou zahlédnu Romana „Happyho“ Šťastného. Nemůžu uvěřit, že ho dojíždím. Na kopci mě hakuje. Jede parádně, ale jsem schopen s ním jet. V technice ho pouštím před sebe, mám se od něj co učit. Ve sjezdu z Jánského vršku mi odjíždí, a tak nevidím, jak jet tu skálu. Jdu ji s velkými obtížemi pěšky. Pod sjezdem dojíždím zase Happyho a překvapivě Jirku Reeha (je v mladší kategorii a jezdí mezi prvníma). Teď už jedeme ve třech. Na předposledním stoupání nás Happy otestuje a odjíždí. Jedu už jen s Jirkou a přemýšlím, co na nej vymyslet. Přeci jenom jeho skalp se cení. Vyjedeme spolu na Bišík a sjíždíme už jen do cíle. Čeká nás ještě trochu techniky. Reeh jede na HT, tak to zkouším v technické části popustit. Daří se a do cíle přijíždím před ním. Dnes 17./2., ztráta na prvního jen minuta, dohromady 20 minut, 😉 to jde. Na třetího jsem dnes najel dalších 11 minut, dohromady 20 minut.
Moc nechápu, co nakonec moje tělo a hlava vydržela. Zřejmě dobrá práce trenéra Zdeňka Morávka. Kdyby byla ještě další etapa, tak jsem byl schopen jet.
Za foto děkujeme MTB Trilogy a KPŽ.