MČR XCM Dolní Morava

Sobota, 6 hodin ráno. Dolní Morava je zvyklá na víkendový nápor turistů. Tohle je ale přeci jenom o něco dřív, než je běžné, protože poslední květnová sobota je vyhrazená pro MČR v XCM. To startuje za hodinku a závodníky čeká 90 km s 3 000 metry převýšení.

Nejčastější otázka dnešního rána – „v čem jedeš?“ (Pozor, neplést si s otázkou „na čem jedeš?“ Tu si pokládají skupiny jinak závislých 😉.) No, těžko říct. Předpověď hlásí 12 stupňů, při příjezdu se sluníčko docela snažilo. Mraky byly v podstatě usazeny jenom na masivu Sněžníku, ale to se rozpustí. Takže krátký–krátký? No, do toho nejdu, alespoň rukávy si nechám. Snad mi nebude v těch nekonečných výjezdech vedro. Startovní pole se tedy rozdělilo na optimisty v krátkém a pesimisty s rukávy.

Abychom se od běžných turistů zase tak moc nelišili, poslali nás pořadatelé z Prima Cupu hned po startu ke Stezce v oblacích. Lanovkou to nešlo, ta ještě stála, takže nahoru pěkně za svoje. Výjezd (ke konci po sjezdovce) je natolik spravedlivý, že nahoře na trailech se žádné fronty netvoří. Nejdřív černý, asi abychom se rozcvičili na mokrých kořenech a volných šutrech, potom modrý vyžehlený flow-trail, abychom se taky někdy svezli dolů (toto místo je jedno ze tří příjemných svezení dolů na celé trase).

Po 30 minutách až jedné hodině (záleží na výkonnosti) jsme zpátky v centru závodu a zase stoupáme, tentokrát na druhou stranu údolí. A tak to jde celý den. Strmé výjezdy následují ještě strmější sjezdy. Mimo trailů v Polsku a závěrečného zeleného na Dolní Moravě, jsou ty sjezdy vlastně náročnější než cesta nahoru.

Sice nevím, jaký patron má masiv Sněžníku na starosti, jestli je to orlickohorský Rampušák, jesenický Praděd nebo prostě nějaký slon. Každopádně se mu asi zdálo, že Vénova trať by potřebovala ještě trochu vylepšit. Takže přidal déšť a v horních pasážích taky trošku sněhu. Při pohledu na záznam teploty z Garmina je vcelku jasné, že krátké–krátké nebyla ideální volba, a ti, co nechali rukávy, teplem rozhodně netrpěli.

Od nás si nejlépe s nástrahami trati poradil Kubeláč. Ani defekt ho nezastavil a přes všechna příkoří vystoupil na bednu. Bohužel přišly i defekty, se kterými pokračovat nešlo, takže se ne všichni dostali do cíle.

Třískyn s Danem si střihli béčkovu trasu, jejíž parametry byly sice trošku mírnější (avšak stále úctyhodné – 55 km, 1 700 m).

Organizátorům děkujeme za nezapomenutelný zážitek, tradičně perfektní značení trasy, bohatě zásobené občerstvovačky a hlavně teplý čaj v cíli 😊.

Celkové výsledky na webu onlinesystem.cz.

Za fotky děkujeme FB stránce Prima Cupu a ReinerPhoto.