Hlohovec Trofeo

Je to tady! Závodní sezóna 2022 byla odstartována. Jako první závod si střihli naši závodníci Leopold Spáčil, Lukáš Matulka a David Dvořák jarní silniční klasiku Hlohovec Trofeo. V tomto závodu soupeřili nejen se závodníky z Česka, Slovenska, ale i z Polska, Rakouska, Srbska, Maďarska, V. Británie, Dánska, a dokonce i s jedním účastníkem z Austrálie.

Hlohovec Trofeo je závod s hromadným startem a jeho trasa je na uzavřeném silničním okruhu Hlohovec – Valtice – Lednice – Hlohovec, který činí 8 km. Naši závodníci jeli daný okruh 7x.

Jak se jim dařilo, nám už řeknou oni sami.


David Dvořák:

Před prvním letošním závodem u mě panovala lehká nervozita. Nebyl jsem si vůbec jistý, jak na tom moje forma po zimní přípravě vlastně je. Všechno ze mě opadlo po výstřelu startovní pistole.

První dvě kola závodu byla celkem „poklidná“, všechny nástupy jsme s čelem závodu hravě dojeli. V polovině třetího kola však na soupeřův nástup reagoval i Lukáš a přidal jsem se i já. Společně se nám podařilo udělat si celkem solidní náskok před balíkem.

Bohužel jsme nebyli až tak silná skupina a klukům začali docházet síly. Více než po dvou kolech statečného úniku nás pohltilo startovní pole. „Vystřílenej“ jsem se ukryl do balíku načerpat nějaké síly na další boj. Další nástup na sebe nenechal dlouho čekat. Po dalším jednom a půl kole se podařilo z hlavního balíku uniknout silné trojici ve složení Jan Hrstka, Pavel Žák a Dominik Trnka. Doufal jsem, že si balík nenechá další skupinu uniknout a bude je silně stahovat. Nakonec tomu tak nebylo, protože Ráfkárna skvěle spolupracovala. Jakmile se začalo jet, skočil na špici někdo z nich a nenápadně celý balík zabrzdil, aby měl J. Hrstka větší šanci na výhru. Uniklá skupina byla stále na dohled před námi, tak jsem vyrazil a doufal, že se někdo přidá. Najednou jsem se rozjetý ocitl 15 m před balíkem, nešlapu, ohlížím se a nikdo nejede. Asi vteřinu se rozmýšlím, podívám se na únik, pak znovu na balík a bylo rozhodnuto. Odšpurtoval jsem to, s myšlenkou, že si doskočím k unikající trojičce. Během chvíle se mi podařilo výrazně se vzdálit od balíku, ale bohužel jsem se mi po nějaké době začala vzdalovat i unikající trojice. Nejednoho člověka ten pocit dokáže zlomit, ale kousnul jsme se s tím, že to zkusím dokončit jako individuální časovku. Osamocenému se mi daří dojet zbylých 20 km do cíle před hlavním startovním polem a tím si přijíždím pro krásné 4. místo v celkovém pořadí a ještě krásnější druhé místo v kategorii. Bohužel jsem nezvolil úplně nejlepší taktiku a špatně jsem přečetl soupeře, závod mohl dopadnout lépe. Na druhou stranu jsem s výsledkem velice spokojený, přesvědčil jsem se, že forma po zimní přípravě je více než dobrá, když jsem při analýze výkonu zjistil na 1h a 20 min průměrný NP 385W. Sečteno podtrženo: super závod, skvělá organizace, hezká trať i perfektní výsledek. Spokojený s dobrým pocitem ze super závodu jsem mohl odjet na zaslouženou grilovanou kýtu a točené pivo.


Leopold Spáčil:

HLOHOVEC NENÍ JEN NA SLOVENSKU,

ale i u Břeclavi a každoročně se tam zahajuje silniční sezona tzv. otvírákem, který je pojatý také jako medaile. Přijíždí tam i profi týmy, nejen naše, ale např. ze Slovenska a Polska, takže pěkný mazec. Velká spousta závodníků všech kategorií se vrací z přípravy na jihu, ať už Evropy, nebo Ameriky, pólu asi ne.

I já jsem se před týdnem vrátil z Itálie. Jezdil jsem v nadmořské výšce jedenáct set až tři tisíce, každý den hodně přes sto km, počasí pěkné, jen jeden den trochu sněžilo, teplota minus pět až plus šest, sjezdovky parádně upravené, lidí málo, šustělo to pěkně.

V Hlohovci mazec od začátku, jako vždycky. Start do kopce, po rovině a za každou zatáčkou nástupy. Jel jsem s holkama a padesátníkama, brzo se to roztrhalo. Nic jsem vymyslet nedokázal, jel jsem to, na co jsem měl. Dva km do cíle jsem se nechal větrat, do spurtu jsme najížděli dva. Soupeř mi ale suverénně odjel, dojížděl jsem v sedě, trochu ztuhlý. Počasí a podmínky byly hodně pěkné, takže celkový dojem taky a s umístěním každopádně spokojenost.

Po závodě hobby přichází profíci. Přijeli mistři republiky Kukrle a Boroš, taky např. Rauchvus, Kulhec a další špičky. Tak jsem se ještě kochal a díval, jak se to jezdí, když na to opravdu je.


Lukáš Matulka dojel jako 4. ve své kategorii.