Dan Hovorka se rozhodl zahájit sezónu ve velkém stylu. Rovnou na C1 závodě v Langenlois.
Jako přípravný závod před nadcházející sezonou 2022 jsem zvolil Kamptal Trophy v Rakouském městečku Langenlois, který se konal poslední březnový víkend. Závod byl kategorie C1 a sešla se pěkná konkurence. Přihlášených v mé kategorii, muži Elite, bylo 76, z toho 37 závodníků U23, do které ještě spadám.
Po příjezdu do lokality závodu mě uchvátilo krásné okolí vinic s vinnými sklípky a terasy, které byly určitě zajímavým zpříjemněním pro přihlížející doprovod a fanoušky. Mě jako závoďáka ale pochopitelně mnohem více zajímal spíše sklon a délka vinice, po které se budu šplhat při závodě vzhůru. A že nebyl malý. Závod byl vypsán na 5 celých okruhů s jedním půlkolem jako zaváděčka. Celkem nám to dalo 31,1 km a zhruba 1 300 m převýšení.
Jako ubytko jsme zvolili přespání v autě v místě závodu, což se ukázalo jako né moc kvalitní nápad, protože v noci venkovní teploty spadly k 5 stupňům a v autě tomu bohužel nebylo jinak. Dopoledne před závodem jsem tedy trochu rozmrzal, ale díky startu až ve 14:30 se mi to podařilo. Přes den pak už bylo krásně, kolem 20 stupňů, slunko a bezvětří, takže nebylo co řešit a závod se jel krátké – krátké.
Na startu jsem se se startovním číslem 72 zařadil až na úplný konec startovního bloku. 76 závoďáků utvořilo celkem slušnou kolonu, a tak jsem na jejím konci neslyšel ani odpočet času do startu. Co jsem slyšel, byl až výstřel ze startovací pistole a prudký start balíku. Rychle pouštím garmina a pouštím se do závodění.
Úvodní kopec byl prudký a dlouhý tak na 4 minuty, takže mi bylo jasné, že vyspurtovat to až nahoru, pro mě není úplně reálné. Zvolil jsem spíše takový maratonský styl startu a snažil se vystupňovat výkon až na vrchol kopce. Hned na začátku jsem díky tomu chytnul i malou mezeru na balík, a jel úplně na konci s malým odlepem. V průběhu kopce jsem přitápěl a zanedlouho pomalu přeskakoval jednoho zakyseleného „sprintera“ za druhým. Na kopci jsme se zařadili za sebe a slétli dolu rychlý technický trailík zpět do zázemí závodu. Při nájezdu do druhého kola jsem se pohyboval kolem 46. pozice.
Úvodních 30 minut závodu bylo ve znamení předjíždění, protože startovní pole nebylo ještě tak roztrhané. Když už jsem sebral pár sil k předjetí soupeře, dalo to většinou alespoň 3 pozice místo jedné. Na druhou stranu to bylo na úkor občerstvení a odpočinku, a tak jsem se lehce obával, aby se mi to ke konci závodu nevymstilo. 5 okruhů uteklo a slyšel jsem zvonek při nájezdu do posledního kola. Celý poslední okruh jsem už myslel jen na Coca-Colu, kterou si dám až dojedu, a taky se modlil, aby to nohy ještě chvíli vydržely bez křečí, jelikož jsem jim nedal žádný oddych a byly už hodně na limitu.
Nakonec jsem závod dokončil na 27. pozici celkově a 13. místě v kategorii U23. Ztráta na prvního Ondru Cinka lehce přes 10 minut, což hodnotím kladně, jelikož jsem před závodem doufal, že mě nedojede, a tím pádem mě nestáhli ze závodu. Celý závod mi trval necelých 94 minut v nejvyšší možné intenzitě, kterou jsem si dokázal představit, takže pro tělo pěkná facka na probuzení. V číslech to vyšlo na 172 tepů průměr, 182 maximálka.
Z Langenlois odjíždím spokojený a těším se na první Český pohár v Brně.