Poslední srpnový víkend se naplno roztáčela nejen horská, ale i silniční kola. 28. srpna se totiž na Strahově konal 1. ročník L’Etape Czech Republic by Tour de France. Závod pro širokou veřejnost sliboval bohaté zázemí v tzv. L’Etape vesničce. V té bylo vše, co cyklista potřebuje: WC, sprchy, úschovna kol, výstava TDF, stany sponzorů i VIP zóna a obrovská podpisová stěna.
Největším lákadlem bylo závodnění na plně uzavřené trase 🙌. Na start dlouhé 129km trasy se postavili tři naši závodníci – Zuzka, Ondra a Lampík. Spolu s více než 800 cyklisty odstartovali v 9:45 a vyjeli do malebných křivoklátských lesů. Jak se jim jelo a jaká měli očekávání? Pojďte si s námi přečíst jejich dojmy ze závodu!
Zuzka:
Můj plán byl jasný: Chtěla jsem si L’Etape užít v klidu a dojet do cíle mezi posledními 💃. Plánovala jsem stavět na občerstvovačkách, nasát atmosféru podél trati, mávat fanouškům a dělat fotky během jízdy. Prostě a jednoduše – chtěla jsem se flákat 🤣.
Ondra:
L’Etape jsem nijak neplánoval, nicméně jsem se ke startovnému dostal jako slepý k houslím díky Zuzce, která pro závod natáčela promo videa a podobné taškařice, do kterých mi nic není, že 😃?
Představa x stovek nadržených týpků v lykře, supících za zaváděcím vozem po výpadovce z Prahy a zvyšujících tak možnost poškození mého Campagnola o vozovku na neúnosnou mez, se opravdu starala o jemnou ignoraci otázek typu: Jedeš taky L’Etape?
Navíc celkem znám trasu v domácím revíru – asfalt pochybné kvality doplněný štěrkem v některých úsecích vedl k myšlence to pojmout spíše jako manifestační vyjížďku s kamarády, dát nějaký kafe apod. v cíli, prostě den v pohodě na kole, navíc Strahov je coby nefunkční Ultegrou dohodil, takže vlastně proč ne.
Navíc v neděli je Lawi Tour, fenomenální prasárna, a když už to tak hezky vychází, dalo by se na to trochu rozjet.
Zuzka:
Nakonec nám do toho hodilo vidle 🔱 nepřející počasí. Když jsme si v pátek večer balili oblečení a předpověď stále hlásila déšť a 17 °C, Ondra zavelel: „V tomhle počasí se kochat nebudu. Budeme závodit, ať jsme co nejdříve v cíli.“ Ani mně se nechtělo jet v takovém počasí pomalu, být oblečená do bundy a klepat se zimou. Zabalili jsme si půlku cyklistické garderoby (pro případ deště, sluníčka, tepla, zimy i větrného počasí), naplnili L’Etape bidony a v 1 ráno konečně padli do postele.
Ondra:
No člověk míní, Yr.no mění 🤷♀️. Takže po dvěstěšedesátédeváté kontrole počasí a ujištění se, že bude opravdu pršet a bude kosa jak debil, rázně měním taktiku na závodění v rámci možností. Protože plácat se v dešti 130 km po asfaltu zvyšuje dobu nezbytně nutnou k pozávodní konzumaci a siláckému klábosení.
Nutno podotknout, že oblečení do „mokré zimy“ je věc, kterou prostě nemám, do deště na silnici plánovaně nejedu a na bajku je to jedno. Zachraňuje mě kolega Toby se vzorkem Sportful bundy s krátkým rukávem, takže mimo postavy Wigginse v době největší slávy, kola z italské vitríny, mám navíc oblek jako Sagan – bohužel v trendy barvě „tlející listí“, namísto naší krásné modré.
V 7:00 vesele vyzváněl budíček. My moc veselí jsme nebyli, po 6 hodinách spánku bychom radši leželi v posteli a místo L’Etape si dali maraton v kině 🍿. Sedačku v hledišti jsme vyměnili za sedlo na kole a v tisícihlavém pelotonu jsme čekali na start dlouhé 129km trasy. Okolo nás vidíme známé tváře a kamarády.
Zuzka:
Přiznám se, že jsem před závodem měla obavu, jak se tolik lidí vejde na cestu a bála se, že bude hodně karambolů. Nakonec se ale jelo klidně, projetí Prahou za doprovodným vozidlem se od pořadatelů ukázal jako výborný tah a jediné drama jsem způsobila já mému Ondrovi, když mi na 5. km vypadl bidon přímo před jeho kolo 🙄. Závod jsem tak odjela jen s jednou lahví.
Ondra:
Na rovinu, mám fakt respekt z přehnaného množství lidu šinoucí se 40 km/h a více v hromadě, když vím, že velká část si není úplně jistá v kramflecích a za tím zaváděcím autem jede skoro na limitu. Paradoxní ale je, že se mě nejsvědomitěji pokouší sundat vlastní žena – nejprve grandiozní myškou, a když provádím precizní úhybný manévr, za který by se nestyděl ani Kursk, tak mě pod kolo vmete plnej bidon. Ten si ale zase dávám jak žokej Váňa se Železníkem Taxis 🏇. Moje totální bojácnost ovšem vede k postupnému zabití jakýchkoliv ambic, do stěžejního sjezdu na Podkozí najíždím dost vzadu, a i když jsem samotný sjezd naštěstí nějak přežil, čelo v nájezdu do kopce už dávno nevidím. Nasazuju zoufalý turbodiesel a snažím se hasit požár. Bohužel v kopci je značné množství jezdců, kteří už mají po závodě a vyjíždí se po 7 kilometrech za zaváděcím vozidlem, takže jedu takový divnoslalom. Navíc, kdo mě zná, tak ví, že jsem asi tak výbušný jezdec jako kur domácí bojové plemeno.
Zuzka:
Tady jsem naposled viděla Martinu Sáblíkovou, protože zapnula svůj raketový pohon, zatímco já se stále rozjížděla 😂. Nahoře jsme jeli v početné skupině cca 30 lidí, ve které byla i Nikola Zdráhalová. Scénář byl většinu času podobný – Nikča byla vepředu, já plápolala vzadu a snažila se udržet. Jediné místo, kde jsem měla trochu navrch a nebyla vzadu, byly vrchařské prémie, které se mi jely překvapivě dobře. Zato sprinterskou prémii jsem totálně zazdila, vůbec jsem si jí nevšimla.
Ondra:
Dojíždím nicméně kdesi k čelním skupinám, po chvíli gumování se po rovině registruju známé tváře, vídím Čubárnu (sorry Tome 😃), dokonce tady ještě žije i Lampík, který už má myslím letos najetý i prvních tisíc km (sorry, kámo 😃).
Vepředu táhne SBCR s Hofecem, Taťuldou a lokomotivou Lukášem Kindlem, říkám si, že to nakonec tak zlá grupa nebude. Ptám se, kdo je ještě před náma, a prej už jen úplný čelo. Po chvilce už vidíme první brázdu a někde u Lán jsme pěkný vedoucí balíček. Jsem spokojený, jak jsem z minima vytěžil maximum, a připadám si jako Tadej před časovkou.
Zuzka:
V Berouně mi taky došla voda v bidonu a já začala žebrat o pár loků u ostatních cyklistů. Tímto jim ještě jednou děkuji za záchranu 😊. Poslední kilometry závodu mám v mlze. Pamatuji si jen, že mi ve sjezdu do Motola ujela skupina s Nikčou a já už neměla žádné síly, abych zabojovala. Do cíle jsem dorazila šnečím tempem a za páskou vypila litr vody a jako nepivař jsem si dala dokonce ovocný Birell 😅. Za Martinou Sáblíkovou jsem zaostala o více než 5 minut, na Nikolu Zdráhalovou jsem ztratila minutu.
Ondra:
Samozřejmě trasu znám, a proto jsem to opět zhnojil hned v následujícícim kopci 😃. Ani se mi nejede nějak špatně, jsem cca v polovině grupy a zrovna si říkám, že se ani nějak giga nejede – pak kouknu přes týpky před sebou na horizont a vidím nějakých 10–15 ujetých lidí. Překvapivě to nejsou taková vemena jako já, že 🐂. Vše zlé je k něčemu dobré a od této chvíle nemůžu čestně říct, že bych do toho dával pořád 100 %. A necháváme trochu ždímat kluky ze SBCR, kteří jsou ve 3–4 😃. Navíc je tady pořád Tom Březina, tak si to začínáme trochu užívat. Kolem trati registruju dost lidí, i nějaká známé tváře halekají, sem tam se trochu hecujem, před náma nikdo, za náma nikdo, tak co už.
V kopcích nám pravidelně odbruslí ⛸️ Martina, kterou pak jako kanadskej nároďák hokejek za chvíli sjedem. Teda až na poslední kopec, to jsme zrovna měli nahoře konec třetiny (rozuměj SBCR kluci už ze sebe nechtěli dělat levnou ukrajinskou pracovní sílu 😃), a jedem opravdu jako s hnojem 💩. Tady mě zpětně mrzí, že jsem trochu nezapnul. Pak už se jen řítíme na Strahov, v pseudospurtu jsem nějaký 2. z asi 20členné skupiny, celkově v cíli 19. Úplně mě to ale netrápí, docela jsme si to užili, překvapivě o dost víc, než bych čekal a na začátku jsem si to zazdil sám 🧱.
Pořadatelům patří velký dík, žadný auto jsme nepotkali, před náma minimálně vždy alespoň motorka na dohled, většinou ale větší doprovod. Tratě fakt vymetené od šterku a cílový prostor na Strahově se spoustou známých tváří v cíli. Asi nebude lehké u nás zorganizovat takovouhle akci, a i když se na to dá pohlížet skrze prsty, jsem si celkem jistý, že skoro každý zúčastněný nelitoval. Pak už začala pořádná party ve VIP zóně s výborným vínem Beton od Vinařství Mádl 🥂. Dobře jsme se bavili, proto nebylo divu, že jsme z vesničky odešli až ve večerních hodinách 💃.
Závod i afterparty jsme si moc užili a těšíme se na další ročník 🤩.
Ondra P. S.: I když všude okolo pravidelně pršelo, na helmu mě spadlo asi 5 kapek, takže už vím, jak se asi potí Peťo Sagan… 😁
Výsledky Zuzka:
129 km (převýšení 1600 m)
3:38:42
35,2 km/h
https://www.strava.com/activities/5865981780
Absolutně ženy 3/26
Kategorie W1 3/8
KOM 2/26
Sprint 3/27
Výsledky Ondra:
129 km (převýšení 1 600 m)
3:34:15
35,9 km/h
https://www.strava.com/activities/5905542491
Absolutně muži 19/687
Kategorie M1 7/210
KOM 25/693
Sprint 84/697