I když je Opava pro většinu z nás daleko, našla se početná skupina, která nehledě na vzdálenost vyrazila na Silesia Bike Marathon. Jak se s nástrahami trati a nepřízní osudu vyrovnali Radim a Markéta, si přečtete v následujícím článku.
Radim:
Další zastávkou ČP XCM byl závod Silesia Opava. Již tradiční a zavedený podnik s perfektní organizací, suprovým značením trati, která je opravdu krásná, až celkově luxusní. Osobně bych si dovolil tento závod hodnotit jako jeden z etalonů XCM závodů v ČR!
Drobnou nevýhodou je vzdálenost Opavy od zbytku republiky. Je tedy potřeba vyrazit na závod s dostatečným předstihem. Loni jsem zde byl poprvé v modelu pobytu čtvrtek–neděle, což se mi docela osvědčilo, a rozhodl jsem se to letos zopakovat. Přeci jen 4+ hodiny v závislosti na provozu vezme nějaké síly. Cestuji tedy už ve čtvrtek večer.
Na pátek jsem měl v plánu rozjetí tak cca na 1,5 h., spíš jen tak protočit nohy a hlavně nezašpinit kolo. Trochu mě ale přemohla nervozita z toho, že nebudu mít projetý začátek a konec závodu, proto jsem si rozjetí krapet protáhl a projel i kus trati. Kolo jsem při tom samozřejmě řádně zasekal, takže odpoledne bylo o zábavu postaráno. No přeci nemůžu jet na start se špinavým kolem, to bych se styděl 😅.
Sobota ráno vše podle plánu, rozjetí ideální, cítím se skvěle a vyhlížím dobrý závod. Start na náměstí v 9 hodin a 4 km zaváděcí jízdy za smradlavými motorkami mi vyhovuje. Ostrý start, jede se, ale žádný nesmysl. V prvním kopci a následném sjezdu se skupina dost natahuje, ale chytám to a jsem tam, parádní začátek! V nájezdu do druhého kopce však chytám klacek do přehazovačky a musím zastavit. Za boha to nejde rychle vytáhnout a následně roztočit převody. Zásek cca 1:10 takhle brzy po startu je pro mě obrovská ztráta, hlavně pak možnost jet vepředu. Nedá se ale nic dělat, 4 hodiny závodu ještě zbývají, nic nevzdávám a valím kontrolovaným dorazem vpřed sjíždět, co půjde. Zhruba na hodině závodu dojíždím větší skupinku. Dnes ale na nic nečekám, jdu hned na čelo a jedu si svoje tempo. Cítím se celkem silně. Skupina se střídavě natahuje, sjíždí, až zůstáváme vpředu dva. Zbývají poslední 3 kopečky, cca 45 min. do konce a nohy mi trochu vadnou. Dojíždějí nás zpět další asi 3 závodníci z původní skupiny. V posledním kopci se to opět hodně natahuje, ale povede se mi to přes vrchol doskočit a jedeme ve čtyřech do cíle. Špurt z mojí strany je už bohužel velmi „beznohý“, dojíždím v křečích.
Závod s odstupem hodnotím po výkonnostní stránce velmi dobře a vzhledem ke smůle s klackem v šaltru brzy po startu tak beru i svůj celkový výsledek. Po loňském druhém místu v týmové soutěži bereme letos vítězství a získáváme pro MONDRAKER Racing team ve složení David Dvořák, Sebastian Vlček a Radim Hlůžek, velký putovní pohár 🥳!
Děkuji pořadatelům za perfektní závod, už se těším zase za rok v snad již původním termínu.
A Markéta:
Navážu na Radima a v úvodu musím taky podotknout, že taková biková paráda je v českém závodním kalendáři moje č. 1. Když trať staví srdcaři, je to znát na každém metru. Zažijete tady jak lesní cesty, hezké štípavé stojky, tak singletraily, navíc krajina nabídne průjezd zámkem či hradem.
Moji účast a závod hodnotím jako „když se s…re, tak se s…re“ 😊.
Letos jsem se těšila, mám ráda to blatko v lese a chladnější teplotu. Několikakilometrový rozjezd za zaváděcím vozem mi vyhovuje, aklimatizace na závodní tempo je pozvolnější. První vjezd do terénu a stoupání mi sedí, jede se mi dobře. Už tady při výjezdu se pole natahuje, následuje první sjezd.
Rozjíždím to a zhruba v polovině sjezdu mi padá bidon. Jsem houbička, co potřebuje vodu, musím se pro něj vrátit. Zastavuji a vybíhám kopec. Mezitím vidím, jak to ostatním pěkně ve sjezdu odsýpá. Nasedám zpět na bika a pokračuji.
Říkám si, je to dlouhé, nedivoč, ale nedá mi to, další sjezdík se snažím předjet, ale manévr se mi nepodařil čistě dokončit 😊. Seknuté přední kolo, let přes řídítka na pravou stranu, v rychlosti zkontroluji naraženou nohu, ruku a přilbu, žádná krev, jede se dál. Při zacvakávání pravé tretry zjišťuji přetržené lanko na tretře a obtížnost se vůbec zacvaknout. Noha je volnější, povolený kufr na botě mi pak další jízdu nenabídl příliš velkou oporu.
Snažím se umáznout tu ztrátu, což se mi daří hlavně při výjezdu na Kalvarií, kde je vždy neskutečný kotel lidí. Po dalších kilometrech zjišťuji špatné řazení po tom pádu.
Při nutnosti sesednout z kola před železnými schody jsem nechávám pravou tretru v pedálu a proběhnu se přes most v ponožce. Vycvaknutí po zaseknutém kufru v spd už bylo nemožné.
Od šedesátého kilometru se mi začíná ozývat bederní páteř, se kterou mám letos trochu potíž při delších maratonech. Ještě, že je profil nahoru dolů, při takovémto profilu se dá bolesti lépe ulevit.
Řazení stále nefunguje korektně, další ztráta díky lehkému převodu a neefektivnímu řazení narůstá. Deset kilometrů před cílem musím zastavit a vyřešit zaseknutý řetěz v patce. Zde velké díky projíždějícímu závodníkovi, který mi byl nápomocen u opravy. V cíli jsem ráda, že už mám ty trampoty za sebou. Po umytí kola koukám na výsledky a zjišťuji, že žádný evidovaný nemám. Jdu tedy ještě řešit výsledek s časoměřiči. Tady mi po 15 minutách hledání cílového záznamu sdělují: „To by byla škoda, kdybychom vás nenašli, vyhrála jste kategorii 🥇“.
Výbornými výsledky se taky může pochlubit David, který vyhrál svoji kategorii. Ze třetího postu ho pak na pódium doprovázel Sebastian 🥇🥉.
Pro krásné třetí místo si dojel i Jirka 🥉.
Pohled do výsledkové listiny je pro nás skutečnou pastvou pro oko.
Kompletní výsledky jsou pak zde.
Kubeláčovi děkujeme, že se obětoval, naložil auto až po střechu a dovezl stan, abychom se mohli cítit jako doma 😉.