6.–7. srpna se konala jedinečná sportovní akce Prima cup SEGAFREDO SAHARA RACE. Areál závodu hostila krásná krajina starého písníku Marokánka, který je součástí Městských lesů Hradec Králové.
Pro účastníky zde bylo připraveno hned několik závodů. V pátek bylo možné přihlásit se do nočního cyklistického nebo běžeckého závodu. Noční závod pro cyklisty i běžce vedl po stejné trati v těsné blízkosti starého písníku Marokánka, na přilehlých trailech i po lávce přes vodní plochu Marokánky. Běžci absolvovali 2 okruhy a cyklisté pak jeli 7 okruhů. Jeden noční okruh měl zhruba 2 km.
V sobotu proběhl hlavní závod, který vedl také po vybudovaných trailech v okolí staré Marokánky. Pořadatelé udělali opravdu velký kus práce a prodloužili okruh na 16 km, kde nechyběly již známé úseky z tratí předchozích ročníků závodu Sahara race i NC Hradec Králové. Celý okruh je jeden dlouhý a náročný trail. I když by se mohlo zdát, že se závod pojede prakticky na rovině, nechyběly ani sjezdy písečných dun v aktivním pískovém lomu nová Marokánka nebo pontonová lávka přes vodu. Závodníci si mohli vybrat z délek tras 16 km (jeden okruh) nebo 32 km (dva okruhy). Dále byl v sobotu pro závodníky připraven i závod s hromadným startem o délce 20 km v Městských lesích Hradce Králové.
Na Prima cup SEGAFREDO SAHARA RACE náš tým reprezentoval pouze David Dvořák. Jak jeho závodní víkend probíhal, vám popíše v následujících řádcích:
Do rodného Hradce to mám z jižní Moravy přeci jen kus cesty a jezdit takovou dálku kvůli 30 km se mi z počátku nechtělo. Ve stejný termín mě lákal i závod KPŽ NMNM, který mám výrazně blíž a trať mi skvěle sedí. Nakonec jsem se rozhodl pro Saharu, že si z toho udělám takový malý etapák, a rovnou jsem se přihlásil na všechny tři tratě (noční závod, 32km časovka na trailech i závod s hromadným startem) 😃. Spojil jsem příjemné s užitečným a krom závodů jsem cestu využil jako výlet do Hradce s návštěvou rodiny a grilovačkou s přáteli.
Vždy jsem žasl nad fotkami z předchozích ročníků a říkal si, jaký to asi může být závodit po tmě na trailech? Zvědavost byla asi jedním z hlavních kritérií pro rozhodnutí zúčastnit se. Stojím na startu nočního závodu, přichází tma a já rozsvěcím čelovku. Po odstartování to byl boj o vybudování pozice. Trať zpočátku vystoupala oblázkovou cestou na hráz písníku. Na hrázi jsem nebyl první, ale podařilo se mi dostat do písčitého sjezdu z první pozice. Tu jsem v zápětí ztratil, když mě překvapil hluboký písek ve výjezdu na hráz. Na traily se mi podaří vjet z druhé pozice. Přede mnou jede Pepa Schejbal, který trať dobře zná a výborně zvládá techniku. Je to opravdu zvláštní pocit jezdit mezi stromy, po kořenech a na úzké cestě v lese úplně po tmě.
Z počátku mi to dělá problém a dělám několik zbytečných chyb, které mě stojí poodjetí Pepy. Tuto mezeru musím stahovat po výjezdu z trailů a při přejezdu 110 m dlouhé lávky přes vodní plochu. Na hrázi stahuji svou ztrátu a kontroluji mezeru za námi, která se začíná zvětšovat. Při nájezdu na traily v druhém kole mi v rychlosti ujíždí přední kolo po písku, vycvakávám nohu z pedálu a zachraňuji situaci. Znovu se snažím stahovat vzniklou ztrátu a prodírám se tmou po kořenech mezi stromy. Začínám předjíždět pomalejší jezdce dojeté o kolo a nestačím se divit, jak ochotně se uhýbají. Přejezdem vodní lávky a jízdou po hrázi opět dojíždím Pepu.
Před nájezdem do terénu se mi podaří dostat na první pozici, což je v danou chvíli klíčové. Na tmu si začínám zvykat. Tentokrát chybuje Pepa a tvoří se za mnou mezera, kterou registruji a snažím se ji udržet. Trať už mám najetou a jedu na jistotu. V sedmém kole se mi stále daří držet vzniklou mezeru a po přejezdu pontonové lávky si dojíždím do cíle pro zlatou medaili.
Je tu ráno a vracím se zpět na místo činu. Při rozjetí zjišťuji, že nohy po nočním závodě nestačily zatuhnout a není nutné se ani tolik rozjíždět. Mám jen obavy, jestli v nich zbyl dostatek sil. V 11 hodin startuje první závodník na nejdelší z tras Sahary. Jsme řazeni podle abecedy, ale díky skvělému včerejšímu výsledku mě pořadatelé zařadili na čelo startujících. Po startu se snažím nahnat co nejvíc času na široké oblázkové cestě před nájezdem do terénu. Na trailech kilometry vůbec neubíhají. V úzkých zátočinách mám problém vytočit se se svým XL kolem a mezi stromy mám i velké problémy vlézt se s 780 mm širokými řídítky. Co chvíli mi kořen stáhne kolo a já brousím lokty a rameny kůru stromů. Trať je velice úzká, technická, plná kořenů, je na ní i spoustu dropů, krátkých prudkých brdků, rock gardeny a nechybí ani nové lávky. Trať se mi nepodařilo při tréninku projet celou a nejeden úsek mě překvapil. Jedu, co to dá, ale neznalost tratě mě dohání. Ve vysokém tempu se chybuje dvakrát lépe a zde toto pravidlo platí dvojnásob. Na singlu v těsném blízkosti potoka se mi nechtěl uhnout strom. Když jsem o něj zavadil řídítky, tak mě hodil do potoka. Naštěstí v tomto místě byl potok krásně čistý a osvěžující. Sedám zpět na kolo a pokračuji v závodě. Po cestě předjíždím závodníky z krátké tratě, kteří se krásně uhýbají. Při předjíždění mě ani jeden neomezil ani nezpomalil a za to jim moc děkuji. Pokračuji dál a užívám si krásnou trať, která pokračuje přes příkré schody zakončené lávkou přes potok nebo legendárním sjezdem pískových stěn v aktivním písníku. Přes pontonovou lávku projíždím cílem a pokračuji do dalšího kola.
Velká nevýhoda startu stylem časovky byla ta, že jsme neměl vůbec přehled o tom, kolik lidí je přede mnou a kolik za mnou a jaké jsou mezi námi časové rozdíly. Ve druhém kole jsem se poučil z chyb z prvního kola. Věděl jsem, do čeho jdu, a nedělal jsem žádné zbytečné chyby. Šlapal jsem, co to šlo, a snažil jsem se dohnat ztrátu vzniklou koupačkou v potoce. Po dojezdu do cíle jsem byl šťastný, že už to mám za sebou. Bylo to asi mích nejpomalejších 34 km v životě, které jsem ujel za 2:26:01. Po dojezdu jsem už toho měl plný brejle a žádný další závod s hromadným startem jsem jet nechtěl.
Šel jsem se tedy odhlásit. Při mé smůle tu byl pořadatel, který mě přemluvil, abych se zúčastnil. Prý jen na vyjetí. Dostal jsem startovní číslo s informací, že za 5 minut je start. Co teď? Šel jsem se rychle najíst. Vmáčknul jsem do sebe rychlou svačinku od Pastee a šel znovu na start. Kvůli velkému počtu stále jedoucích závodníků jsem ani netušil, jak jsem dopadl v předchozím závodě, a už jsem startoval v dalším. Než jsem se rozkoukal, jedu v balíku po široké lesní cestě, kde mi společnost dělal i Pepa Schejbal.
Samozřejmě pořadatelé lhali s tím že je to na vyjetí. Jela se totiž velká kudla. Poctivě jsme se střídali na špici a spolupracovali. Po chvíli se náš balík zúžil asi na 10 členů. Po pár mírných stoupání ve vysokém tempu se nám podařilo odpojit zbytek skupiny a pokračovali jsme už jen ve třech. Vzájemnou spoluprací se náš náskok zvyšoval. Měl jsem co dělat, abych tempo vůbec akceptoval. Naštěstí závod byl velice rychlý a po půl hodině jsme se již začali blížit k cíli. Když jsem za další zátočinou viděl nájezd do techniky, snažil jsem se za každou cenu dostat na špic, což se mi podařilo. Po projetí trailu a sjezdu do oblázků následovala rovinka k pontonové lávce, kde jsem ze sebe vymáčkl zbytky posledních sil a nasadil tempo, při kterém se ostatním závodníkům již nepodařilo mě předjet. V tu chvíli už jsem se v duchu radoval, protože jsem věděl, že v hlubokém písku na cílové rovince je jen malá šance mě předjet. Yess! Můj plán vyšel a v cíli se raduji z dalšího prvního místa.
Radost se násobí, když se v zápětí dozvídám výsledky hlavního závodu, kde jsem získal druhý nejlepší čas v celkovém pořadí a nejlepší čas v kategorii.
Opravdu vydařené závody ukončuji koupačkou v Marokánce a grilovačkou v Šimkových sadech v centru Hradce s přáteli.
Celkové výsledky jsou zde.
Za fotky děkujeme FB PrimaCupu i nezištným fotografům z řad Davidovy rodiny 😉.