Co dělat, když máte volnou středu na cyklovyjížďku? Třeba si škrtnout republiku 😃. Inspirace od Milana Hanyka.
Někde na internetech mě v červenci cvrnkla do nosu akce Král 50. rovnoběžky. Pravidla jsou jednoduchá: vyfotit se v několika určených bodech (ležících na padesáté rovnoběžce), trasu mezi nimi absolvovat během července a srpna na kole, a to je vlastně celé. Směr jízdy si každý volí sám: Cheb – Opava nebo Opava – Cheb. Bratru nejkratší silniční cestou lehce přes 500 kilometrů. Takovou akci nemá smysl jezdit na MTB, takže jsem poladil BASSO Diamante a před akcí nainstaloval časovkářské nástavce.
Při plánování mě napadlo to protáhnout a propojit rovnou nejzápadnější a nejvýchodnější bod republiky, ale zdravý rozum zvítězil. Nakonec se vlastně divím, že jsem vůbec vyjel: byly komplikované dovolené v práci, víkendové závody, stal jsem se manželem, pak pršelo, mohlo pršet, bylo vedro, málo foukalo nebo foukalo z boku 😉.
Takže nakonec jsem vyrazil 26. 8. vlakem na start do Chebu.
Podle předpovědi mě čekal mírný vánek (8–10 m/s) do zad, co víc si přát. Akci jsem totiž pojal jako self-supported. Chvíli po startu jsem zjistil, že mám špatnou verzi mnou vytvořené trasy. Chyběly mi jednotlivé body, kde se fotit, a taky obchody, benzínky apod. Takže hned druhý bod přejíždím, o pěkných 13 km ☹. Vítr už nebyl kamarád…
S hodinou ztráty a kyselým úsměvem jsem razil dál do Křivoklátských lesů, kde byla v Nižboře další povinná zastávka. Tam už se mi celkem motaly nožky, doplnil jsem pití a jídlo a známými cestami podél Berounky razil k soutoku s Vltavou. A přesně tady začala ta veselá a rychlá část – otevřený prostor, žádné kopce a silný vítr v zádech. S fotící zastávkou v Kouřimi jsem pokračoval dál na východ a tma mě dostihla přesně v Kauflandu v Chrudimi.
Razil jsem k Chocni po okreskách, což nebylo v šeru moc příjemné. V Moravanech další povinný bod, a jak jsem se napojil na cyklostezku do Ústí nad Orlicí, bylo zase hej. Moc mi nechutnalo ani jsem moc nepil, tak jsem přestal řešit, co a kdy splašit, a nechal to na později, v mysli jsem měl Šumperk. Vítr polevil i v noci minimálně a v Šumperku jsem byl cobydup. Nakonec jsem ani nic nenakupoval a rovnou po dalším focení jel dál. Čekalo mě sedlo Skřítek a hlavně silnice I/11, ze které jsem měl dost obavy. Ale pozdní noční hodiny se vyplatily a provoz byl v podstatě nulový. Ze sedla to už bylo „jen z kopce“ a brzy nad ránem jsem udělal poslední fotku na náměstí v Opavě. Celkem jsem na 536 kilometrů dlouhé trase strávil 17,5 hodiny… Teď už se jen svalit do vlaku a ráno být připraven plnit pracovní povinnosti…
Jenže člověk míní a ČD mění, výluka, autobus, nenavazující spoje, neochota vzít vůbec kolo a nakonec to dopadá tak, že jedu do Ostravy po vlastní ose.
Je to trápení. Nakonec se uvelebuji v Pendolinu, nastavuju budíka a těším se na ranní Prahu… Jako trénink na dlouhé závody optimální akce 😃. Jo a po sečtení výsledků nikdo na té trase rychlejší nebyl 😉.
Záznam na Stravě – https://www.strava.com/activities/3971321003/overview.