Sokolovská 24

Další extrémnější počin v režii Milana. Jak vypadala Sokolovská 24?


Dvě kola, dvoje tretry, dvě helmy, taška plná oblečení, pár kusů náhradních dílů, nějaké nářadí. Chystáme se snad na rodinnou dovolenou? Ale kdeže, všechno to je pro jednoho závodníka 😁.


První víkend v září se v Sokolově konala akce Sokolovská 24 MTB. Nikoho asi nepřekvapí, že závodníkem z našeho týmu byl právě Milan Hanyk. Z toho už je asi zřejmé, že „24“ není délka závodu v kilometrech. Parametry byly následující: v sobotu v deset ráno start, kroužit, rozsvítit světla, kroužit, zhasnout světla, kroužit, v neděli v deset ráno cíl.

Na závod jsem měl připraveného fulla Mondraker F-Podium a jako zálohu HT Mondraker Podium 😊.

Myslel jsem, že dám třeba 4–5 hodin a budu je střídat a žena zatím zařídí umytí, výměnu řetězu a podobně. Nakonec díky trati nebylo třeba střídat tak často, protože se skoro neprášilo, na trati byla jediná kaluž 😊 a voskovaný řetěz vydržel nadstandardně dlouho. Takže první a jediná výměna přišla někdy po osmi hodinách a jen jsem si přál, aby byl full zpátky rychle. Jenže po prvním kole jsem zjistil, že i na tom HT to jede pěkně, v některých místech to je lepší a nakonec jsem na něm seděl 4 hodiny, než jsem přesedl zpátky 😊. Stihl jsem během toho dobít GPS a víceméně se rozhodl, že zbytek už dojedu na fullu a nebudu v noci šaškovat s řetězem 😊. Na noc jsem měl dvě helmy, na jedné světelný meč Lupine Piko a na druhé trochu slabšího Armyteka H3. Proklikáváním modů mi Piko vydrželo asi 5 hodin, pak jsem vzal Armyteka a s tím dojel zbytek. Můžu říct, že nebylo třeba kvůli tmě zpomalovat, tma se nekonala 😁.

Za nového fulla jsem byl strašně rád: na okruhu dlouhém cca 8 300 metrů, s převýšením odhadem 150 metrů bylo jedno delší stoupání po asfaltu zakončené prudkou stojkou po kořenech a pár hupíků.

Kde jsem byl úplně nejraději? Nejhorší byly udrncané úseky po loukách. Obdivoval jsem a zároveň i litoval borce, který se na závod vydal na gravelu 😊. I když to nakonec bolelo i na tom fullovi. Na internetech je i video se záznamem větší části trati (https://www.youtube.com/watch?v=7XnbDM7LLAY&feature=emb_logo).

Trať byla dobře značená a pro noční část byly exponované části zhusta osázené odrazkama na stromech. Díky tomu se nedalo zabloudit, a navíc odrazky mě nenechaly usnout 😊. Celkem mě překvapilo, jak velká část vedla po singlech. Pozitivně v tom, že to byla místama pekelná zábava. Negativně v tom, že jsem tam často někoho potkával. A to si myslím, že moc lidí tam rychleji než já nejezdilo 😊. Z mého pohledu trať byla bezpečná a nevím, že by se tam dalo na kole něco zničit (říznout gumu atd.).

Závod byl pro jednotlivce, dvojice, čtveřice, takže na trati neustále docházelo k předjíždění, rozdíly v rychlostech byly hodně velké a často to bylo o trpělivosti, ochotě a domluvě.

Několik kol po startu závodu jsem se scuknul s jedním z týmů, kde kluci jezdili podobně rychle, a bylo to příjemné svezení na asi 4 kola. Jen jsem musel přišlápnout do kopců. Support jsem odpoledne poslal za zábavou do města, takže jsem jezdil na vlastní pěst. Možná i proto jsem méně pil a jedl, což si začátkem noci vybralo svoji daň, bolelo břicho, na sladké jsem neměl ani pomyšlení a srovnal jsem se až kouskama salámů, chlebem se škvarkama a jinou zdravou stravou. Odpoledne mě pálila chodidla v tretrách, pomohlo občasné chlazení v potoce 😊. Kvůli předpůlnoční krizi jsem ztratil část náskoku, ale potom jsem se nikde nezdržoval (žena šla spát 😁) a vyrovnanými časy získal rozhodující náskok. Teplota šla postupně dolů, s rozedněním mi teploměr na GPS ukazoval 7 stupňů. To už jsem byl docela otupělý a jen si hlídal, abych jedl, pil (žaludek už byl ok) a neztrácel zbytečně čas. Závěr už se klasicky dost táhl. Po rozednění nás přivítalo slunečné ráno a už jsme asi všichni jen tlačili očima čas na hodinkách do cíle.

Podle pravidel musí do posledního kola vjet závodník mezi devátou a desátou hodinou, takže díky velkému náskoku jsem si dal snídani v trávě a půl hodinky relaxoval, než jsem objel poslední kolo.

Moc děkuji ženě za support, kolegům z týmu Kubeláčovi za světlo a Kulháčovi za záplety.

Pro příště (a příště bude…) si zde poznamenávám menší tlak do vidlic a tlumičů, víc nesladkého jídla 😊.

Celkově mi to dalo cca 450 km a 8 kilometrů převýšení. Domů jsem přivezl další nové zážitky a dres národního šampiona v MTB 24h závodě.

Výsledky: https://www.sokolovska24mtb.cz/vysledky-2018/.

Strava záznam: https://www.strava.com/activities/4019234561/overview.

Fotogalerie: https://www.sokolovska24mtb.cz/galerie/.