O co míň je závodů, o to vyšší je nasazení závodníků, když už se někam dostanou. O ukázkové demonstraci závoďáckého „srdíčka“ 🙂 si můžete přečíst ve článku Lea Spáčila.
S novým BASSEM a starýma nohama jsem vyjel z nouze na silniční časovku v Ostopovicích. Pořádá to takový spolek brněnských dobrodruhů, startovné 40 kaček, měření růčo, časy upřesňovali se záznamy tachometrů některých závodníků. Ale prestiž je prestiž, někteří přijeli vybavení jak na Giro, kdyby vrazili do zdi hlavou, helmou by si propíchli vzadu ledvinu. Trať byla bez pořadatelského zajištění, mírně zvlněná, trošku foukalo. Dal jsem do toho všechno, hned na první křižovatce jsem málem vrazil do osobáku, ještě že jel dost rychle, tak jsme se nějak minuli. V Nebovidech zastavil nečekaně kamion za zaparkovaným autem, dával přednost protijedoucím osobákům, už jsem to dostatečně neubrzdil, tak jsem mezi ně vletěl, zrovna když se rozjížděl. Myslím, že asi nebyl rád, netroubil dlouze proto, že bychom se znali a chtěl mě pozdravit. Kategorie byly taky trošku jinak, než bývá obvyklé, proto mě dost udivil výsledek.
Pozitivní bylo, že jsem z našeho týmu nebyl sám, potkali jsme se s Davidem, který zajel super čas i výsledek, taky na klasickém kole, ve větší konkurenci.
Jak říká Uko Ješita: „Nemusí pršet, stačí když kape.“