O jejich jízdě už vyšel článek například na mtbs.cz nebo na stránkách welovecycling.com. Ty však byly nepřekvapivě zaměřeny především na Ondru Cinka. U nás si ovšem můžete počíst o tom, jak se vedlo velmi nadprůměrnému hobíkovi, Lampíkovi, na tak dlouhém švihu s mistrem republiky.
Situace s COVID aktuálně utnula veškeré závodní aktivity všem profesionálům. Dá se říci, že jsou všichni na „pracovní neschopence“ a výhledově do neznámého termínu mají prostor jen trénovat. Nezávodní období vybídlo Ondřeje Cinka ke splnění letité dohody o překonání magické cifry 300 km. Ve skupině by to bylo určitě úspornější, ale aktuální pravidla vám dovolují jet jen ve dvojici. Sparingpartnera nedělal nikdo jiný, než letitý nejlepší kamarád Ondra Lampík Paur, který tuto myšlenku spunktoval s Činkym jednou na Mallorce.
Původní plán byl objet celý ostrov, ale nikdy to nezapadlo do Ondrova specifického předzávodního tréninku.
Ano, přiznávám, že v posledních týdnech se objevilo spoustu borců, kteří vyrazili na štace 300 až 400 km, možná tedy budeme působit jako opičky, ale vlastně proč ne? Třeba to zas vyhecuje další borce.
Každopádně jsme s Ondrou pokořili letitý sen – akci 300 km a více, o které jsme debatovali na začátku každé sezony. Ondrovi se vždy v březnu rozjel závodní kolotoč, tréninky plné intenzit a na tuto kulišárnu nebyl nikdy prostor. Minulý rok jsem solo prubnul 255 km a letos mi bylo jasné, že to už musí klapnout. COVID-19 beru jako obrovskou brzdu a likvidaci celého cyklobyznysu, ať jde o závody, prodej, eventy. Jediné, co vidím jako pozitivní, je, že na sebe mají najednou všichni jezdci více času a sílí tréninková komunita. Hecovačka na Stravě, kamarádi si konečně na sebe najdou čas na dlouhé švihy. Není to jak v sezoně, kdy jezdí každý skoro pořád sám, jelikož se všem navzájem bije cílenost tréninku a je to absolutně nesladitelné do nějaké společné jízdy.
S Ondrou jsme to spunktovali na sobotu 18. dubna – musel mi dát čas, až se po karanténě aspoň 3 týdny zapracuji ve vytrvalosti. Respekt jsem měl z tak velkého objemu a taky jsem nechtěl Ondru extrémně brzdit, jelikož on je úplně jinde a naše vytrvalostní parametry jsou ulítlé asi jako Škoda Fabia s přidřeným 3válcem htp a Superb v nástřelu 🙂. Jednoduše – když máme jet vedle sebe stejně rychle ve vytrvalosti, tak musím dupat o nějaký watt navíc a rozdíl tepové frekvence se liší až o 25 tepů, co se aerobní zóny týče. Tak si to vemte, pokud já si to chci odpinkat v kompenzaci, tak mi řekne, že mohl doma dělat kafe nebo umýt kolo a byl by na tom lépe 😁. A pokud přistoupíme na to, aby on jel trénink alespoň nad kompenzací v ZDV, tak já jsem tam utaženej celou dobu těsně pod aerobním prahem a každý brdek pálím sirku v cukrech. No co, žiješ jen jednou, šel jsme do toho. Měl jsem jen jednu prosbu – Ondro, nebudeš sledovat průměrnou rychlost!!! A pojedeš podle mě. S tím jsme spolu vždycky bojovali, ale musím uznat, že dnes to dopadlo maximálně na výbornou. Ondra nastoupil do tréninku uvolněný, vysmátý, v salámové pohodě (což se mezi závody neděje), ale zároveň hodně natěšený. Já měl to štěstí, že tělo fungovalo. Radši jsem dost odpočíval. I na úkor toho, že se první 2 hodiny budu těžce rozjíždět (jako pracující hobík není prostor na regeneraci). A Ondro, chválím tě, že jsi dnes myslel především na mě a poslouchal jsi: „zpomal/dobrý, rozjeď to / zpomal o 20 wattů“ 😁. A děkuji i sobě, že jsem tě uspokojoval tím, že jsem zvládal držet švestky neustále přes 30 km/h (s očekáváním, kdy mně totálně sekne 😁).
K tréninku: Dohoda byla 300 km určitě, 350 km rádi a 400 km ve hvězdách – dle stavu. Vyrazili jsme přesně v 7 h od Ondrova domu.
Ranní klid, vycházející slunce nad Prahou a zpívání ptáků, kteří jasně hlásali, je tu jaro a bude fajn počasí, nám dělalo rohlíky na tváří po celý začátek tréninku. Příjemná teplota nám dovolila už po 1,5 h sundat kolínka a během dne odhodit rukávky s vestičkou.
Po ujetých 70 km docházíme společně k pocitu vnímání, jako by jste teprve nacvakli a opustili jen zahrádku před barákem. Zde chci zdůraznit co dělá psychika… celý týden jsme si denně psali, jak se těšíme, jak to osolíme, podržíme. Motivovali se navzájem a došli do stavu, kdy se ráno v sobotu vzbudíte a v hlavě víte, že dnes to dáte, ať se děje, co se děje. Počítáte s tou obrovskou porcí kilometrů a v hlavě si neustále projíždíte celý okruh, kudy musíte a co vás ještě čeká. Vytyčíte se si pár hlavních bodů, po kterých postupně motivačně cílíte a všechno ostatní mezí tím (cca 30–50 km) berete jako drobné, které ani nevnímáte.
Naše záchytné body byly: Jesenice – Týnec n. S. – Sedlčany – Příbram – Nezvěstice – Dobřany – Plzeň – Zbiroh – Roztoky – Beroun – Praha. Na prvním kilu jsme se na sebe podívali a začali se smát, jelikož jsme se cítili, jak kdyby nám neubylo ani 5 % celkové kapacity. Na dvoustovce to bylo hodně podobné (tu jedete za sezonu několikrát), avšak uznávám, že po 250 km už se cítil člověk trošku jinak. Tělo to začalo vnímat a už to nebyl pocit nesmrtelnosti – dojedeme až na Mars 😁.
Ondra odtahal hodně první 3 hodiny na špici po rovinkách a z kopce, do kopců jsme jeli kecačku. Pak začalo pravidelné střídání třeba na 10–15 km špic. Měl jsem krizi na 105. až 120. km, kdy mi asi došel poprvé cukr, avšak colička na benzíně + Bounty to okamžitě zlikvidovaly.
Druhá krize přišla na 290. až 320. km – opět jsem se nacukroval – cola, banán, kafe, gumídci.
Závěr už člověk asi cítil i psychicky: „Joo, tywole už jsme skoro doma,“ takže posledních 30 km jsme zakládali, podrželi všechny kopce, jeli tempo po rovinách 35 km/h a já se pravidelně a příjemně držel v kopcích na 300 wattech a užíval si chvilkové pocity malátnosti.
Závěrem: Chtěl bych poděkovat, a to především našim milovaným přítelkyním, které nám udělali FOOD-POINTY.
- Ivetka Zímová, alias slečna Lampíková, FOOD-POINT Plzeň: palačinky s Nuttelou a ovocem, brownies, džus, kafe, voda a slané housky na cestu do Prahy (ode mě i slaná pusa – spíš hodně prosolená po 223 km).
- Pájinka Šalomounová, alias Ondrova snoubenka, FOOD-POINT Praha: domácí fresh burgery s luxusní karamelovo-medovou cibulkou a domácími hranolkami, k tomu 3krát denně vyváleným těstem na domácí bulky, nealko a pochvala!
- Honzovi Germánovi Němcovi, který si na víkend přivstal a měl nás 20 km na mušce svého objektivu (a taky nám poskytl fotky).
- Veleváženému trenérovi Karlu Martínkovi, který nás v půlce „náhodou“ potkal, a když viděl rychlostní průměr a naše fresh tváře, tak nám konečně poprvé v životě neřekl jeho klasickou připomínku: „Vy jste ale dřeváci!“ 😁 😁
- Mé silničce BASSO Astrička, která mě pohodlně bez jakékoliv závady dovezla až do cíle! Zjišťuji, že mi více sedí, než ostřejší geometrie u modelu Diamante, který jsem sedlal minulý rok.
A smekám klobouk dolů před všemi, kteří již mají tuto zkušenost za sebou, před všemi ultramaratonci a finálně nechápu 24hodinovkáře… zajímalo by mě, jak si to v té palici nastavujou 😁.
No nic, píšu to tu v 1 h v noci, mám lehce svalovou horečku, nechce se mi spát. To asi ty 4 coca-coly, dvě kafe a až dorazí únava (což bude v pondělí po práci, tak mám v plánu prospat celé odpoledne až do úterního rána).
A co dál? Tak jasné, že 400 km! 😁
Pozn. 1: stavěli jsme celkově myslím 7–8krát na chcací, dotankovali 5x bidony s vodou, nebo řízlé džusem, bez defektu!!!, bez smotku, bez zabloudění, stíhali jsme krmit Instagram, každý jsme snědli 6 ks slaných housek (máslo, šunka, sýr, salát), ani jedno kadění, cigareta, nic… 😁, 16x pozdrav ostatním cyklistům, 0 autogramů, celkem 421 Kč za občerstvení na benzinkách a u Vietnamců.
Pozn.2: Ondrovi vypověděl v půlce Garmin s watty a TF 😒, tak nevím, jak udělat teď to plánované porovnání dat hobík/profík?
A co jídlo?
Má váha ráno 75,4 kg. 3x velká WC před výjezdem na trénink. Bohužel váhu po tréninku jsme zapoměli, ale dle kvalitního doplňování, by se mohla lišit max. o -1,5 kg.
Mé jídlo před:
Pátek:
Snídaně – qunoaová kaše + 3 vařené vejce;
Oběd – 250 g šopský salát, 1x MANA koktejl s mlékem;
Večeře – 1x houska, 200 g hovězí steak, 150 g Coleslaw salátu, 200 g sušené švestky, 1x banán, 50 g tuňáka.
Sobota:
Snídaně: 2x volské oko, 2x houska s tunou másla, šunka + sýr, 1x banán;
Trénink: 4x slaná houska (šunka + sýr, máslo, zelenina), 4x coca-cola, 2x kafe, 2x banán, 1x 80 g gumídků želé, 3 ks brownies, 7x tyčinka. Pití – 3 l vody, 1 l MANA, 1 l džusu;
Po tréninku: home burger 250 g, hrancle, majolka, 1x nealko, 1x slazený nápoj, 2 ks brownies, čokonanuk, 1 dcl červeného vína.
V noci v 1:40 h, kdy stále nemohu spát: kuřecí plátek 100 g + 300 g rýževé nudle s míchaným vajíčkem a zeleninou.