Předstartovní horečka
Míle jsou dlouhý závod a tak i přípravy a těšení se probíhalo dlouho. Ono už jen získat startovní místo není úplně snadné. Účastníci loňského ročníku mají přednostní právo na přihlášení, stejně i dobrovolníci spojení se závodem. Takže na běžný “plebs” moc míst nezbývá. Přihlašování proběhlo 1.1.2019 hned o silvestrovské půlnoci a za pár desítek vteřin bylo plno. Zájem účastníků dokonce shodil server 1000 Miles. Naštěstí jsem byl připraven a měl odkaz přímo na stránku s přihlášením, což ušetřilo dost nervů. A stihl jsem přihlásit i kamaráda 😀
Jak jsem měl jistotu startu, postupně jsem se vybavoval, najížděl kilometry, plánoval, najížděl kilometry, četl co a jak, najížděl kilometry… V práci jsem si domluvil na přelom května / června Sabbatical (volno v práci “co není dovolená”) s tím, že to využiji k projetí trasy.
Těšil jsem se až tak, že jsem na jaře nevydržel a za krásného teplého počasí vyrazil od Bečvy do zbytků sněhu v Jeseníkách a Orlických horách. To mě z podobných eskapád vyléčilo a do startu jsem venku ve spacáku nespal… 😀
Hodně času jsem strávil pročítáním článků z minulých ročníků, jiných „bikepackingových“ závodů ze světa, projížděl seznamy vybavení, zážitky a problémy závodníků a představoval si, co bych v takových situacích dělal právě já.
Blížilo se to, běžné maratony a příprava na ně mi nedávala moc možností projet o víkendech kus tratě a odkládal jsem to na ten Sabbatical. Jenže ten vůbec neproběhl podle plánů. Začal totiž Králem Šumavy, kde můj palec na ruce dostal ránu a další dny jsem strávil bez kola, potom jsem jen drtil doma trenažer a potom už bylo pozdě. Ale aspoň jsem se těšil a trasu projížděl prstem po mapě. Hodně jsem na tuto záležitost myslel při každé špatně projeté křižovatce a zbytečném zastavení v průběhu závodu 🙂
Co z toho plyne? Nepodceňte přípravy a rozhodně neodkládejte testování materiálu, těla, kola, vůle… na poslední chvíli. Možná je lepší měsíc před startem nic k Mílím neřešit, on se na ně beztak každý druhý rozhovor stočí 🙂
Koupili jsme zavčasu lupeny na vlak do Košic, ale nakonec jsme jeli vlakem do Tanvaldu. A odtud s dalšími závodníky v dodávce Polskem do Nové Sedlice. Cesta byla dlouhá, teplo bylo strašný a v debatách s ostatními účastníky horečka stoupala. Měli jsme domluvený pokoj v penzionu ve startovní vesnici, což byl naprosto skvělý nápad. Lituji všechny, kteří jeli přes noc, nebo až přímo v neděli a startovali rozlámaní. My jsme proleželi půl neděle, po předstartovním obědě se vesnice postupně plnila a po příjezdu lidí od společného vlaku jsme mohli vyrazit.
Končí havaj a jdeme na start 😉
Fotogalerie ze společné cesty účastníků vlakem zde.
Fotogalerie ze startu zde.
Díl 4. ve jménu Zážitky ze Slovenska bude brzy 😉
Díl 2. Sbaleno na cesty zde
Díl 1. Proč jsem jel 1000 Miles Adventure zde