V neděli 2. 6. se konal tradiční BIKERO CYKLOMARATON HRADEC KRÁLOVÉ. Kačka a Michal Kubanovi se rozhodli využít domácího prostředí a pokořit hradecké lesy.
Závod nabízel dvě varianty tratí, 30 km a 60 km. Pro nás byla šedesátka v nenáročném terénu jednoznačná volba 😀. Navíc se Michal uvolil, že mi po celou dobu bude dělat doprovod, protože si po předchozí dvoudenní sportovní akci přivezl namožené lýtko (ale hlavně chtěl zjistit, co běžně na trati vyvádím za blbosti, aby mě mohl vypucovat 😀).
Hned po startu se valilo pár kilometrů po asfaltu, nasazené tempo mi příliš nechutnalo, ale snažila jsem se alespoň na dohled držet druhé větší skupiny. Při nájezdu k Biřičce už bylo závodní pole rozdrobené. Měla jsem celkem „jednoduchý“ úkol, viset na zadním kole Michala, což se mi víceméně dařilo (až na občasné sjezdy). S touto taktikou jsme postupně docvakli několik skupinek, sem tam se s námi někdo svezl. Většina trasy vedla po zpevněných lesních a polních cestách, proto jsem ani nevnímala, jak rychle to ubíhá. V závěrečné pasáži nás pořadatelé navedli na žlutou značku podél Orlice. Až při nájezdu do cílového koridoru jsem ze skandování diváků pochopila, že jsem první ženou v cíli (jak je to jednoduché, když nad vámi celý závod někdo práská bičem 😀), celkově 58.
Naše barvy kromě nás hájil i Lukáš Drejsl, který celkově dojel 4. a v kategorii bral stříbro. Celou dobu se čtveřice, ve které Lukáš jel, držela téměř na dohled vedoucí dvojice – Filip Rydval, Roman Šťastný – která se hned na začátku trhla, ale sjet se jim je nepodařilo. Proto si to nakonec rozdali ve spurtu, kde skončil druhý.
Jen pro doplnění: Mišau celkově 59., v kategorii 17.
Pohled Michala: Závod vypadal už od pohledu do mapy jako hákovačka. Proto taky dávalo smysl nejet na sebe (protože ten den bych fakt dopadl ještě hůř, než je u mě zvykem), ale pomoci Kačce. Už před závodem proběhla teoretická příprava. Základní technickou dovedností v hradeckých lesích je projíždění pravoúhlých zatáček na šotolině 😀. Té jsme tedy věnovali patřičnou pozornost.
Po startu se rozjelo poměrně svižné tempo. Bohužel, tady se vyskytl první zádrhel. Původně jsem totiž plánoval, že bychom mohli po asfaltu jet s čelní skupinou. Pohled do Kaččiny tváře ale napovídal, že tohle se nepovede. Nakonec jsme ale do lesa vjížděli s prvním balíkem na dohled. Dále už jsme se snažili udržet stabilní tempo, které byla ještě Kačka schopná akceptovat. Tím se nám podařilo dotáhnout poměrně velké množství vystřílených borců a zase jsme se začali prokousávat startovním polem dopředu.
Velká výzva čekala na všechny účastníky posledních 8 kilometrů před cílem. Tady se na předlouhých 5 kilometrů najelo na krásně hladký asfaltový povrch a malé pastorky na kazetě přišly ke slovu. Naštěstí Kačka najela šikovně do háku, takže ani tady jsme umístění neztráceli. Poslední 3 km po pěšině už dojela na vůli.
Pozitivním faktem je, že jsme během závodu opravdu odhalili zbytečné zdroje zpoždění. Snad se nám je povede co nejrychleji eliminovat a Kačka se ve výsledkových listinách posune výše, aby si s ní holky taky pořádně zazávodily 😀.
Výsledky k nahlédnutí zde.
Foto a video zde (zdroj: Veronika Lokajová a FB Cyklomaraton).