Naše Ivetka vyrazila s Emilem cyklokrosovat do Číny. Tak jaká Ivet? 😀
Podzim klepe na dveře a většině závodníkům se blíží konec sezóny. Ovšem cyklokrosaři jsou na tom poněkud jinak, těm naopak sezóna teprve začíná a tak jsme se s přítelem Emiliem vydali do daleké Číny na QIANSEN TROPHY C1, kde má již pár let své místo ve startovní listině jisté. Díky partnerovým úspěchům jsem dostala příležitost účasti na dvou čínských závodech také já. Postavit se na start se zkušenými závodnicemi jako je např. španělská cyklokrosová mistryně Nuňo Palacio (mimochodem vítězka obou čínských závodů), je pro mě nezapomenutelným životním zážitkem. Sebekriticky uznávám, že síly ani technické zdatnosti se mi jenom těžko s ostatními měřily, i přesto jsem závod objela a s trochou nadsázky by se dalo říci, že také užila.
Ačkoli se standardně v našich podmínkách krosové závody konají v chladném, mnohdy až mrazivém, počasí, při kterém se závoďáci musí poprat s blátem, sněhem i ledem, v Číně tomu bylo jinak. Na startu nás doprovázela teplota kolem 35°C a prachu na trati bylo obvyklé množství typické pro letošní horké a suché léto.
Číňané jsou neuvěřitelní budovatelé a své stavitelské schopnosti předvedli i při stavbě tratí, schody vedoucí téměř do nebe, sjezdy ideální spíš na horské kolo, výjezdy skoro nemožné vyjet (že jsou výjezdy „very hard“ jsem při tréninku zaslechla mnohokrát a jsem ráda, že se můj názor potvrdil) a úzké cesty plné kamenů byly zárukou nelehkých okruhů, které nás čekali.
Mezi jednotlivými závody nám pořadatelé připravili překvapení v podobě přesunu vzdáleného přes 1000km. To se pořadatelům opravdu povedlo a tak bylo o dokonalou regeneraci v autobuse postaráno :-).
Blonďaté vlasy se staly zárukou úspěchu a tak bez ohledu na výsledek jsem si i já užila chvíle slávy, pro malé i velké číňánky jsme pořád ještě zajímavou atrakcí.
Nyní se těším na posledních pár závodů v rámci poháru Českomoravské vrchoviny a na zasloužený zimní odpočinek.“
