Radim jel o prázdninách čerpat síly do Italského Livigna a sepsal nám z něho trochu zeměpisného kochání.
Livigno, aneb bajkerský ráj
Bajková sezóna je dlouhá, a tak je po její polovině vhodné zařadit menší pauzu od závodního kolotoče. Jejím hlavním cílem je načerpání nových jak psychických, tak částečně i fyzických sil do dalších bojů. S pojmem „dovolená“ vyvstává zásadní otázka: Kam vyrazit? Jelikož si život bez kola už v podstatě nedovedu představit a zároveň již pár let kolem sebe slyším: Livigno = bajkový ráj, byla volba jasná. Je opravdu ono magické Livigno bajkovou zemí zaslíbenou? Není nic jednoduššího než zjistit to na vlastní kůži.
Už během příjezdu do údolí přes několik sedel s nadmořskou výškou přes 2200 m. n. m. byly na okolních svazích k vidění nádherné bajkové pěšinky a traily. Očekávání kvalitního a zábavného ježdění tak ještě výrazně vzrostla. Připomeňme, že město leží ve výšce 1800 m. n. m. což mu dává přívlastek ideálního výchozího bodu. Ne nadarmo sem také jezdí profesionální sportovci, bez ohledu na jejich zaměření, ze všech koutů světa na různá soustředění a tréninkové kempy.
Svojí „dovolenou“ jsem nakonec pojal v celku aktivně. Ono to totiž na tomto místě ani jinak nejde. V kombinaci s azurovým počasím od rána do večera po celý týden prostě není možné zůstat ležet v posteli. Vyjádřeno v číslech: za 7 dní pobytu cca 30 hodin aktivního pohybu, (bajk, silnice, běh). Celkem najeto cca 500 km a nastoupáno 13 000 výškových metrů. Prostě aktivní odpočinek.
Nakonec tedy zbývá odpovědět na otázku, zda je Livigno tou pravou bajkovou zemí zaslíbenou? Můj názor zní: Ano je! Pravda, jsou tu sice výživné, prudké a dlouhé kopce, kterých je potřeba několik během dne přejet, aby si člověk mohl užít jak nekonečné flow traily, tak ostré sjezdy, ale opravdu to za tu námahu stojí. Pokud tedy budete váhat kam na cyklodovolenou, Livigno určitě doporučuji. Sám jsem rozhodně nebyl naposled.
Autor: Radim Hlůžek